V roce 2024 vstupují hráči postav na Gralenu do nového světa, který je vytvořen pomocí pravidel Dungeons & Dragons. Zatím o něm moc nevědí, ale velké dobrodružství začíná prvními nesmělými krůčky a návštěvou hospody U zlatého klasu v malebné vesničce Obilgrain…
Nesourodá družinka se potkává poprvé a za zvláštních okolností. Devět bytostí bylo magickou silou vytaženo ze svých domovů a přeneseno na louku nedaleko vesnice Obilgrain. Když se paladin Ristar, drow Corvo, tiefling Taiwel, půlork Jerok, bard Iron Kiss Itril, černokněžník Mordai, Xiener, trpaslík Ballár a lidská válečnice Riana zevrubně seznámili jeden s druhým, zašli do hospodu U zlatého klasu, kde usedli ke stolu. Nad pivem a večeří se pak seznámili nejen s hostinským Olinarem, ale především s rychtářem Rentarem.
Od něj se novopečená družina dozvěděla, že Obilgrain v současnosti sužují dva problémy:
- za poslední týden ve městě zemřeli dva lidé na záhadnou nemoc či nákazu, při které postupně zčernali a vystoupili jim žíly. Jedním byl dělník Johin a druhým pomocník v obchodě Martos.
- už po dva měsíce nepřijel nikdo vybírat daně pro místního pána, Lorda Indelerda. Vesničany to trápí především proto, že nevědí, zda je na jeho hradě vše v pořádku a zda mohou počítat s tradičním podzimním odkoupením úrody. Vyslali na hrad průzkumníka, ale ten se nevrátil. Už je to 14 dnů.
Dobrodruzi se rozhodli pomoci vypátrat, co zabilo Johina a Martose. Nejprve navštívili místního doktora Klaudiuse Schronofskyho, drakorozeného. Ten měl ještě v márnici tělo Martose, u kterého si ti pozornější všimli, že kůže na dlaních mrtvého má i přes černou pokožku žlutavý nádech. Doktor Klaudius jim také řekl svou teorii, že si myslí, že oba mrtví byli něčím otráveni nebo nakaženi.
Započalo kolo výslechů, při kterých vyšlo najevo, že Johin a jeho dva kumpáni byli asi čtyři dny před Johinovou smrtí v Dolech stínů pro železnou rudu. Na tuto práci si je najal kovář Margan, půlork.
Johin se vrátil z dolů nějaký nervózní a zamlklý, takže je možné, že odtud přinesl cosi, co ho později zabilo. Co to bylo, napověděl místní obchodník Kšeftal Zlatkurád, půlčík, který si vzpomněl, že mu jeho pomocník Martos ukazoval dva dny před svou smrtí podivný mazlavý kámen žluté barvy, který se pokoušel prodat. Kšeftal ale usoudil, že kámen nemá žádnou cenu.
Vyšetřovatelé vzápětí vytvořili hypotézu, že Johin přinesl kámen z Dolů stínů. Kámen se nějakým způsobem dostal k Martosovi, který se ho pokoušel prodat. Johin i Martos se nakazili kontaktem s Mazlavým kamenem, což se potvrdilo, když i u Kšeftala, který také chvíli kámen držel, propukly zdravotní potíže podobné těm, kterými trpěli zemřelí. Kam se ale kámen poděl?
Po pátrání se Mazlavý kámen podařilo objevit v pytlíku mouky v Kšeftalově krámě, kam ho asi schoval Martos. Kámen byl opatrně uložen u doktora Schronofskyho a družina se vypravila do Dolů stínů pátrat po protijedu, neboť žádné dostupné lektvary a kouzla na nákazu neplatily.
DOLY STÍNŮ
Staré doly na severozápadě provází špatná pověst.
Před dvěma generacemi je nechali otevřít předci Lorda Indelerda, aby se zde těžily různé rudy. O jejich existenci a způsobu těžby prý panovníka informoval nějaký trpasličí kovkop, který věděl, že pod skálou dříme ložisko železné rudy a naznačil, že by se zde také mohlo vyskytovat stříbro. Indelerdův děd neváhal a ihned začal budovat doly.
Práce šly pomalu a hodně lidí zahynulo. Ranění a ti, kteří to vzdali (a měli možnost vyvázat se z Lordových služeb) založili vesnici Obilgrain a zaměřili se na zemědělství.
Ložisko rudy bylo ale nalezeno ještě za života Indelerdova děda. Ten krátce poté zemřel a Indelerdův otec, Lord Oteros, pokračoval v těžbě. Železná ruda mu nestačila – chtěl slíbené stříbro. A tak musely horníci nejen těžit rudu, ale také budovat další a další chodby ve snaze najít ložisko stříbra.
To, co nakonec našli, jich většinu zabilo. Ti, kteří přežili a unikli, se již nikdy ke své práci nevrátili a prchli do daleka. Prý něco temného a prastarého žije v temných stínech hluboko pod zemí. Naštěstí se to ale bojí vylézt ven.
Uplynulo hodně času od té neblahé události, po které byly doly zavřeny. Lord Indelerd o jejich otevření měl zájem. Říká se, že prý několikrát sám do dolů vešel a odcházel odtud s úsměvem na rtech. Nakonec ale vydal rozkaz, že nikdo bez povolení do dolů nesmí. A nechal je zavřené.
Tohle pomohlo k tomu, že současná generace se do dolů nebojí vstoupit; třeba když je potřeba rudy nebo kamene. Nicméně do nejspodnějších pater by se neodvážil nikdo.
Družina nejprve prohledala horní podlaží dolů, ve kterém toho nebylo příliš k vidění. Po dřevěném mostku přes propadlou podlahu, po kterém vedla trať pro důlní vozíky, ale hrdinové nešli. Vyrazili prozkoumat nižší podlaží po schodišti v severovýchodní místnosti.
O patro níž je čekalo nepříjemné překvapení. Na prvního Xienera vyskočila ze stínu postava v plášti a s kapucí. Srazila ho stranou a překvapenému Taiwelovi, který šel druhý, vytrhla z ruky pepřenku (střelnou zbraň) a utíkala s ní pryč. Velmi hbitě a rychle skočila do důlního vozíku, který stál na trati, odbrzdila ho a zmizela ve tmě.
Taiwel na nic nečekal, rozběhl se a skočil do druhého vozíku, který stál na trati. V patách mu byli Cordal a Ironkiss. Všichni tři v jednom vozíku vyrazili pronásledovat troufalého zloděje. Trať se klikatila ve tmě a pronásledovatelé zkoušeli uprchlíka zastavit střelbou i magií. Po zběsilé honičce, která zahrnovala i přeskoky do dalšího vozíku a odvážné vybírání zatáček, se podařilo zloděje zabít. Jeho vozík narazil do jiného a vymrštil se do vzduchu. Jen tak tak, že nezasáhl přibíhajícího Xienera.
Ukázalo se, že zlodějem byl drow (temný elf). Jeho pohnutky zůstaly utajeny.
Když se všichni členové družiny opět setkali, pokračovali v průzkumu podlaží. A vzápětí narazili na dvojici Gnómů, kteří zde pátrali do drahých kamenech. Po rozhovoru, který se málem proměnil v souboj, šla každá skupina svou cestou. V případě hrdinů to znamenalo cestou na jih k truhle, která se ovšem ukázala být mimikem. Po těžkém souboji se ho podařilo přemoci, i když zde málem padl Cordal.
Cesta dál vedle pouze přes další místo, kde se propadla podlaha. Pomocí prken z bednění postavili dobrodruzi most, po kterém přešli. Ještě z mostu ovšem Taiwel vystřelil na bednu na protější straně, kterou považoval za potencionálního mimika. Byla to ovšem bedna s dynamitem. Následný výbuch zranil především Ironkisse a Ristara.
Když si všichni ošetřili rány, prozkoumali severní výklenky a vydali se po přírodním schodišti opět dolů do níže položené chodby. V ní je napadlo monstrum známé jako hrotoun, kterého ale bez problémů porazili.
O kus dál se nacházelo další přírodní schodiště dolů do jeskyně, které dominoval zhruba dvousáhový skalní komín vedoucí kamsi dolů do temnoty. Komín, hluboký 30 sáhů, zdolali hrdinové pomocí dřevěných žebříků, které v něm již byly nainstalovány.
Komín ústil do menší jeskyně, ve které stála nádoba plná seschlých orgánů. Na zemi ležela horní polovina lidské kostry. Z místnosti vedla jediná chodba na jih. V ní na Jeroka zaútočil zvláštní tvor, poletující mozek s chapadly a zobákem, který zove grel. Jerok ho zneškodnil.
Chodba vedla do místnosti se dvěma východy – na sever po přírodním schodišti vedoucím opět o něco hlouběji a na západ úzkou, kameny zapadanou chodbou. V místnosti byl na zemi nakreslen zvláštní kruhový obrazec a kolem něj se povalovaly dvě lidské kostry.
Družina se vydala nejprve po schodišti na sever. Následná chodba ji zavedla do obří podzemní místnosti s jedním lávovým a jedním vodním jezerem (do kterého padal lávový vodopád). Strop podpíraly tři mohutné sloupy zdobené zvláštními ornamenty. Vzduch byl prosycen sírou a dýmem. Na zemi byly kaluže krve. V severozápadním rohu místnosti byl v zemi obří otvor. Místnost ale byla plná hrotounů a grelů. V jezeře navíc plavaly nějací velcí tvorové. Bylo tedy rozumnější se stáhnout a propátrat úzkou chodbu na západ.
Ta vedla do místnosti se třemi truhlami a nápisem: JEDNA TRUHLA JE DAR, DRUHÁ TRUHLA JE ZMAR, TŘETÍ TRUHLA JE LÉČIVÝ BAR. Ristar navrhl výklad nápisu, a sice, že jedna truhla obsahuje protilék, pro který přišli, jedna truhla bude mimikem a jedna truhla by mohla obsahovat nějaký poklad. A bylo to přesně tak. Souboj s mimikem se tentokrát odehrál na dálku, a tudíž proběhl kontrolovaně a beze ztrát. V jedné z truhel pak byly zlaté mince a další cenné předměty. V poslední truhle byly čtyři zelené léčivé lektvary s návodem aplikace, pěkné zdobené ruční zrcadlo a svitek s vyznáním od neznámého autora:
Ano, byl jsem ve své nadutosti strůjcem hříchu. Ano, stvořil jsem ve své posedlosti pomstou a s kouskem moci, co mi daroval, ten mazlavý žlutý kámen, který přináší do našeho světa smrt. Musím žít a zemřít s tím vědomím, že jsem tak učinil. Ale mohu udělat ještě více. Stvořil jsem lék – protijed na tuto strašnou nákazu. Nedokážu ho vyrobit dost, ale snad to bude stačit. Nebo někdo jiný naváže na mou práci. Zde do truhly dávám protijed. Pokud ho budete muset využít, prosím, odpusťte mi. Mazlavý kámen jdu zničit přímo do doupěte toho tvora.
Z místnosti ještě vedla chodba dál na západ, ale hrdinové posbírali lektvary a zlato a vrátili se do vesnice.
V Obilgrainu pak za asistence doktora Schronofskyho podali lektvar Kšeftalovi, který se posléze vyléčil. Započala oslava, přičemž rychtář domlouval s Ironkissem vystoupení v hospodě U zlatého klasu. Mazlavý kámen byl mezitím testován na krysách, kterým ale nezpůsobil žádnou újmu.