BURGSTEIN – PŮLNOČNÍ PLES

Družinka a Zlatkurád v pořádku dorazili zpět do Obilgrainu. Po odpočinku a oslavě návratu se hrdinové v sestavě – Taiwel, Corvo, Rystar, Riana, Jerok, Ballár, Iron Kiss Itril, Maliwor a Mordai – vydávají na nedaleký hrad Burgstein, aby zjistili, proč lord Indelerd neposílá svého výběrčího daní a co se stalo s Olinem, mužem, který na hrad vyrazil již před několika týdny se stejnou otázkou.

Jak družina projela lesem a dostala se v kopcovitém terénu asi míli od hradu,

doposud slunný den vzal za své. Ta proměna začala nenápadně. Nejprve jako utichla všechna zvířata v okolí. Ptáci se stáhli z oblohy do ústraní lesních porostů. Varující hlas jestřába utichl stejně jako monotónně se opakující cvrkot hmyzu z trávy kolem vás. I lámání větví, jak se statní jeleni prodírali mezi vzrostlými smrky a borovicemi, přestalo, protože každé zvíře v okolí náhle zpozornělo.

A v tom nenadálém a nevhodném tichu se náhle slunce ukrylo za temná mračna, která se zjevila bez varování na blankytné obloze. Když se tak stalo, krajina potemněla a zároveň jako by z ní někdo vysál veškeré teplo. To ochlazení bylo patrné na kůži a náhle se vzedmuvší vítr mu přidával na intenzitě.

Během krátké chvíle se teplý jarní den změnil ve studený podvečer. A jak mračna houstla a měnila nebe v černý mlžný opar, vítr zesílil a přinesl odkudsi první kapky deště. Spolu s nimi rozčísl oblohu nad hradem před vámi jasný blesk, jehož vládu korunoval opulentní rachot hromu.

V tom nečase, který zahalil celou krajinu do šerého splínu bičovaného silnými kapky stále mocnějšího deště, se v hradním okně rozhořela svíce. Byla jako světlo majáku, který láká námořníky do bezpečného přístavu a nechat se jí vést se v té chvíli zdálo jako to nejlepší rozhodnutí.

Družina dorazila na koních a s Taiwelovým vozem k bráně. Z hradeb na ně kdosi cosi křičel, ale přes bouři mu nebylo rozumět. Pak se otevřela brána a správce Marek se dvěma vojáky je pozval do hradu. Ihned se začal starat o jejich koně a hrdiny poslal do svého domu, ať se zatím osuší u krbu, než jim jeho dvě děti přinesou jídlo a pití.

Ve správcově domě bylo teplo a brzy se objevily Markovy děti a přinesly jídlo. Pak přišel i správce a rád opověděl hrdinům na otázky. Sám se jich zeptal, zda dorazili na ples, co pořádá lord Indelerd a pohostil je vínem, které bylo z hroznů, jež se na hradě pěstují a přímo v jeho domě lisují.

Marek neměl žádné informace o Olinovi a výběrčím daní, a tak družina uposlechla jeho radu a vydala se do hlavní hradní budovy tyčící se na skalní vyvýšenině a dominující svou vysokou kruhovou věží.

Hrdinové proběhli deštěm k bráně do hlavní budovy, která se otevřela a oni vešli. Ve vstupní místnosti je přivítal majordomus Noblemus, který řekl: „Pánové a dámo, vítejte na hradu Burgstein. Jsem Noblemus, majordomus a komorník. Jménem svého pána, lorda Indelerda, bych vás rád pozval na náš půlnoční ples. Jídla a pití je dostatek a můžete se ohřát u krbu. Zbraně a zbroj si můžete odložit zde a poté mě následujte, prosím.“ Pak se otočil a odešel do sálu, ze kterého se ozývala hudba.

Taiwel a Corso odložili zbraně, zatímco ostatní si je nechali. Všichni pak následovali Noblemuse a vešli do prostorného sálu, kde se bavily tři taneční páry za doprovodu tříčlenné kapely a asistence dvou sloužících roznášejících jídlo.

Hrdinové se pozvolna a ostražitě zapojovaly do tance a hodování, přičemž Taiwel vyšel po schodišti do horního patra, kde se v salonku setkal s lordem Indelerdem.

Lord byl v dobrém rozpoložení. Za chvíli zde byla celá družina a povídala si s ním, zatímco pokuřoval z dýmky. Když se ovšem rozezněl zvon, Indelerd projevil lítost, že se nesetkali za jiných okolností se slovy: „Čekám na vás dole.“ zmizel.

Ve stejnou chvíli zmizeli i další hosté a personál. Začalo poblikávat světlo svící a ožily lovecké trofeje na stěnách. K tomu se objevily dva poletující kostlivé přízraky a započal boj.

Taiwel a Corvo si doběhli pro zbraně, zatímco ostatní porazili přízraky. Následně propátrali budovu a v jedné z dolních místností, kterou předtím zakrývala iluze, nalezli vchod do podzemí (v M2).

Ve sklepení nejprve narazili na strážce v podobě poletující zelené koule s velkým okem, tlamou a čtyřma menšíma očima na konci krátkých chapadel. Vyjednávání se vzápětí zvrhlo v boj, který strážce prohrál. Po propátrání přízemí věže a pokoje služebnictva (kde řádil poltergeist), došlo k průzkumu koupelny, kuchyně (zde zachránili jednookého kuchaře s vyříznutým jazykem) a skladiště. Nakonec družina dorazila chodbou ke kamenným dveřím s kamenným obličejem, který řekl, že je pustí dovnitř po správném zodpovězení tří otázek.

Hádání šlo především Jerokovi a Rianě a dveře se brzy otevřely. Za nimi byla chodba do místnosti s pokladem, ovšem v chodbě se ukrývala past s vysouvacími břity, kterou se podařilo spustit Ristarovi. Ale i tuto překážku překonali a past deaktivovali zasunutím čepele meče do štěrbiny ve stěně.

Ovšem ani po příchodu k místnosti se zlatem nebylo po starostech. Na jednotlivých dlaždicích s nápadnými otvory, kterými mohly vyjíždět bodáky, byla čísla. Mordai a Corvo přišli na jejich význam, přičemž Ristar a Jerok určili, které dlaždice jsou bezpečné (každé číslo udávalo informaci, kolik dlaždic k té dané přiléhajících je bezpečných).

Družina si tak mohla dojít pro poklad v hodnotě cca 4.500 zlatých. V truhle u východní stěny pak byl kouzelný štít (+3), Ochranný plášť, Lektvar Obří síly – kopcový obr a Olej ostrosti. Poklad pro svou objemnost nechali hrdinové na místě s tím, že si ho vezmou, až půjdou zpátky.

Další cesta je zavedla do místnosti s podivným krvavým oltářem a dlouhým stolem, u kterého sedělo šest paralyzovaných lidí. Před oltářem se objevila hubená svalnatá postava, jejíž tělo působilo hmotně a nehmotně zároveň. Později se tato bytost představila jako Stínový démon.

Démon nabídl hrdinům karetní partii:

„Pravidla jsou jednoduchá,“ řekl a posadil se do židle na severní straně stolu. „Každý si vezme dvě karty. Kdo bude chtít, může si vzít karet více. Kdo bude mít v rukách sestavu blížící se více součtu 21, vyhrává. Je to jasné?“

A po potvrzení pokračoval:

„Samozřejmě nebudeme hrát jen tak. Já budu hrát o duše po mé pravici, vám věnuji duše po vaší pravici. Když vyhrajete, nechám svou hračku odejít. Když prohrajete, duše vámi vsazená skončí v pekle. Chápete pravidla?“

A dodal: „Kdo první vyhraje tři hry, rozhodne o výši sázky hry čtvrté. Platí?“

Družina souhlasila a prvních tří her se ujal Malivor. Dvě vyhrál, jednu prohrál. Po vítězství démon opravdu zajatce propustil. Při prohře zajatci podřízl krk. Třetí vítěznou hru absolvoval Corvo. Nyní mohla družina určit, o co se bude hrát. Nakonec uzavřeli s démonem dohodu, že když prohrají, pošlou mu do pekla 10 obětí. V případě jejich výhry pak démon souhlasil s tím, že jim v jednom libovolném boji přijde na pomoc.

Démon si vzal tři karty a měl přesně 21. Karty vyložil a Corvo s Malivorem, kteří nyní hráli společně, vyložili své dvě karty. Jejich součet byl také 21, a jelikož měli méně karet, vyhráli. Démon jim pogratuloval ke skvělé hře a dal jim ampulku, po jejímž rozbití jim přispěchá na pomoc.

Další místností, kterou hrdinové objevili, bylo vězení a mučírna. V ní se Rystar utkal s další pekelnou zrůdou, kterou ale – ke svému vlastnímu překvapení – celkem snadno porazil.

V celách pak družina nalezla Olina, posla z Obilgrainu. Byl sice na hranici života a smrti, ale podařilo se ho zachránit. Olin pak běžel ze sklepení ven, zatímco hrdinové pokračovali podzemním labyrintem dál. Za zatáčkou dlouhé chodby je zarazil silný zápach tlejícího masa a krve. Vycházel hned ze dvou místností. V té první byla hromada těl v různém stadiu rozkladu. Taiwel se i tak nezalekl, mrtvé prohledal a nalezl Lektvar kvalitního léčení.

V druhé místnosti je čekal ještě horší výjev. Na řetězech zde byla zavěšena mrtvá nemluvňata. Některá dokonce stažená z kůže. Z mrtvol kapala krev do velké měděné vázy, ve které se sama míchala. Váza Taiwela zaujala, takže krev vylil a vzal si ji s sebou.

Chodba pak hrdiny zavedla do větší místnosti, ve které na křesle seděl Lord Indelerd. Kolem bylo opět pár mrtvých těl, ale hrůzný byl především pentagram nakreslený na zemi, ve kterém leželo tělo stažené z kůže. Indelerd se pokusil příchozím vysvětlit, proč se dal do spolku s temnými silami. Jeho příběh byl zhruba následující:

Kdysi vcelku rozumný mladý šlechtic zdědil hrad Burgstein po svém otci Lordu Oterosovi. Na svém panství měl gnómské městečko, lidské město Vergessenu, vesnici Obilgrain a také doly, které kdysi byly přínosné, ale poté, co horníci na přání Indelerdova otce hledali hluboko v zemi stříbro a narazili přitom na staré zlo, musely být zavřené.

Lord Indelerd za své vlády zatoužil také po větším bohatství, a tak se osobně vydal do dolů. Tam zjistil, že horníci objevili bránu do jednoho z pekel, ve které číhal sám Leviathan. Indelerd – vyučený jako kouzelník – věděl, co má dělat. Nejprve chtěl Leviathana zahnat a bránu uzavřít, ale jak studoval černou magii, došel k závěru, že pro něj bude efektivnější čerpat Leviathanovu sílu a spojit se s peklem. Jak navázal první kontakt, dozvěděl se, že svět se rozpadá a vše pohltí plameny. Vyjednal si proto s peklem, že mu poskytne duše svých poddaných výměnou za záchranu své duše. A peklo souhlasilo.

Když si Ristar a Riana všimli, že tělo na pentagramu praská a něco z pentagramu vylézá do našeho světa, rozhodli se zaútočit. Riana na příchozího, Ristar na Indelerda. Ten na útočícího paladina seslal blesk, který Rystara těžce zranil a poranil i Taiwela za ním. Gunslinger neváhal. Nejprve seslal ohnivé kouzlo a poté do Indelerda čtyřikrát vystřelil. Lord padl mrtev k zemi.

To už ale do místnosti vlezl skrze pentagram ohyzdný démon a družina se s ním dala do boje. Krev cákala na obou stranách, ale po lítém boji byl nakonec démon poražen.

Ještě než vydechl naposled, objevila se nad ním bíle zářící koule, která se proměnila na bílou zářící spirálu. Spirála pak vytvořila tunel, který začal vše v místnosti do sebe nasávat.

Nejprve v něm zmizel Corvo, ale postupně tunel pohltil všechny. Ti ztratili vědomí a řítili se magickým prostorem neznámo kam.

Předchozí – Fantom Univerzity

Následující – Záchrana dětí z vílí divočiny