ZÁCHRANA DĚTÍ Z VÍLÍ DIVOČINY

Hrdinové procitli. Leželi zapadnutí v blátě. Ristar, Taiwel, Corvo, Jerok, Mordai, Maliwor, Riana, Ballár, Iron Kiss a nově i Dara. S nimi je zde i mrtvola lorda Indelerda, měděná váza, kterou si nesl Taiwel a další předměty a mrtvoly z místnosti hradu Burgstein, odkud všechny odnesl bílý vír.

Zatímco se postavy hrabali z bahna, ruka mrtvoly lorda Indelerda se začala sotva znatelně pohybovat. Brzy se pohyb zintenzivnil a přidali se další části těla. Jerok si toho všiml jako první a zaútočil. I přes dobrou ránu se mrtvola dál nekoordinovaně pohybovala a po čtyřech se snažila dostat pryč. I další členové družiny na ni začali útočit, nejisti si tím, co se vlastně děje. Když se začala hýbat i další mrtvola a ze země se vynořila černá chapadla, která zaútočila na Taiwela, všichni se rozhodli zmizet pryč. Jako cíl v nové neznámé krajině si vybrali vesnici, kterou zahlédli v dálce na západě. Byla to nejrozumnější volba, protože na ostatních světových stranách se nacházel pouze hustý les a za ním hory. Při rychlém odchodu z blátivé louky byl ještě Malivor zraněn a noze malým zubatým červem.

Malá vesnice, do které hrdinové dorazili, stála na blátěném prostranství a na první pohled nepůsobla příliš přívětivě. Domy byly dřevěné, ale působily chatrně a zanedbaně. Střechy byly vyrobené většinou z látek, okna byla jen prázdné otvory nebo otvory zakryté látkami. Některé nejzoufalejší domy byly v podstatě látkové stany a přístřešky.

Obyvatelé vesnice pohybující se kolem domů byli zahaleni v oblečení a příchozí pozorovali bez špetky zájmu. Více pozornosti jim věnovali psi, které se jim motali kolem nohou. Až když došli na náves, které dominovala kamenná zakrytá studna a otevřené ohniště, vyšla jim z nejhonosnější stavby naproti starší žena spolu s mladším mužem s popelavou kůží a bílými vlasy. Jejich těla a oblečení byla od krve. Žena příchozí přivítala slovy: „Vás nám posílá sama Karmínová paní!“

Ač si hrdinové nebyli jistí, zda mohou podivným obyvatelům důvěřovat, vzájemně se představili, přijali jejich pozvání na jídlo (Malivor ho nezapomněl očistit kouzlem od jedů) a vyslechli si Lubu Dhigaau.

„Ještě jednou vítejte, cizinci. Sláva Karmínové paní, která vaše kroky nasměrovala sem do naší vesnice. Toto místo se jmenuje Blutschlam a já jsem Nejvyšší. Všichni zde pokorně následujeme Karmínovou paní a hledíme si pouze svého. Široko daleko nikdo jiný nežije, jsme obklopeni lesy. Přesto se stalo, že nám před dvěma dny zmizely všechny naše děti. Zmizely v noci ze svých postelí. Beze stopy. Od té doby je hledáme, ale bezvýsledně. Prosila jsem Karmínovou paní, ať nám sešle pomoc a vy jste se objevili. Nevěřím, že je to náhoda. Pomůžete nám?“

Postavy nebyly proti tomu vesničanům pomoci, ale ještě měli pár dotazů, na které Luba s ochotou odpověděla:

• Co nás napadlo na blátivé louce? Pokud to bylo na Pláni poslední bitvy, tak to mohli být mrtvolní červi.
• Co je Pláň poslední bitvy? Před mnoha generacemi žili naši předci pod zemí s ostatními drowy. Jednoho dne ale naše Nejvyšší slyšela hlas Karmínové paní a na její pokyn sebrala všechny věrné a říši drowů opustila. Tamnímu vládci se to ale vůbec nelíbilo a vyslal po stopách skupiny velký oddíl bojovníků s úkolem uprchlíky zabít nebo přivést zpět. Naši předci prchali a úspěšně se vyhýbali konfliktu. Až zhruba míli odsud jihovýchodním směrem oddíl uprchlíky dohnal. Došlo k boji, ve kterém naši předci zvítězili, a to i díky Karmínové paní, která skrze mračna nechala vysvitnout slunce, a to oslepilo drowy. Nikdo z oddílu temných elfů nepřežil. Všichni zůstali ležet na pláni, která pozřela jejich těla. To je Pláň poslední bitvy.
• Kde se nacházíme? Toto je vesnice jménem Blutschlam, ležící na samotě uprostřed rozlehlých lesů ohraničených Horami obrů. Na severu naleznete šest velkých jezer, která se jmenují Ar, Bah, Cil, Der, Ep a Fah. Napájí je řeka Livota, která pramení v Horách obrů.
• Kdo jsme? Následujeme Karmínovou paní, naši bohyni, která nás vyvedla z temnoty. Ano, naši předci byli temní elfové uctívající bohyni Lolth, ale to je již dávno. Nyní žijeme zde daleko od všech bytostí a věnujeme se naší víře a hledání pravdy skrze pokyny Karmínové paní.
• Kdo je Karmínová paní? Bohyně, která nám ukázala cestu, jak vyjít z temnoty. Je úžasná ve své velikosti a moudrosti. Její sílu najdete ve všem živém, čemu proudí krev v žilách.

Družina se tedy rozhodla půl-drowům z Blutschlumu pomoci najít ztracené děti. Ti přislíbili odměnu v podobě dvou magických předmětů – Karmínových houslí a Krvavého krystalu. Od místního léčitele, Tuqaaleea Falfalaai, dostali postavy dva tipy na možného únosce, se kterými měli v minulosti konflikt. Buď by mohlo jít o horské obry (ti jsou ale příliš hloupí) nebo o malá elfí stvoření, která se objevují v lesní oblasti nazvané Močálový háj.

Hrdinové – kteří si pro toto dobrodružství zvolili týmové jméno Iron Kissovi hošani – se vydali do Močálového háje za vědmou, za kterou lidé z Blutschlamu občas chodí pro lektvary. Po chvíli bloudění mezi močály konečně dorazili k jejímu domu na okraji močálového jezera. Vědma jim vyšla naproti. Iron Kiss se s lepou děvou pustil do flirtování, přičemž dostal nabídku nezávazného sexu, kterou rád přijal.

Zbytek družiny zůstal před domem a čekal až ti dva skončí. Po pár minutách vyšel bard před dům, ale Barisylva, jak se vědma představila, mu nabídla ještě další sexuální hrátky. Iron Kiss souhlasil, a tak se celá situace opakovala. Když už se zdálo, že budou moci přejít k řešení zmizelých dětí, zeptala se Barisylva zda nemá zájem ještě někdo další, čehož využil Malivor (poznámka: jeho hráče zaujala možnost získat za tuto činnost zkušenost) a užil si s půvabnou vědmou také hned dvakrát. Když už pak nikdo další neměl zájem, mohla družina (asi po hodně přešlapování před domkem) Barisylvě položit otázku, jestli něco neví o ztracených dětech. A odpověď je překvapila:

„Vím, kde se děti z Blutschlamu nachází,“ řekla vědma. „Zjistila jsem to dnes odpoledne od jednoho ze svých zvířecích přátel. A nemusíte mít strach, jsou v pořádku. Unesly je víly a najdete je ve Vílí divočině. To je místo mimo náš svět, které ale existuje souběžně k němu. Dostat se do něj není úplně jednoduché, ale pokud se domluvíme, poradím vám, jak na to.

Nechci po vás nic složitého. Když už budete ve Vílí divočině, přinesete mi odtud vodu ze stříbrného pramene v lese nymf. Jde o vzácnou surovinu na výrobu léčivých lektvarů a postačí mi jedna malá lahev. A stejně ji budete potřebovat k návratu domů, pokud budete chtít přivést zpět i ty děti. Uděláte to pro mě? Na oplátku vám řeknu, kudy, a hlavně jak se do Vílí divočiny dostanete.“

Družina souhlasila, a tak si vyslechla od Barisylvy radu:

„Vezměte si mou loď, co je přivázaná za domem a jeďte na ostrov uprostřed močálu. Tam najděte kamennou plošinu a vstupte na ni. Musíte mít u sebe váček, který každému z vás dám. Pak se vám otevře křižovatka světů a vy projdete do Vílí divočiny.

Tam musíte zamířit na sever. Za jezerem se nachází malý háj, ve kterém vyvěrá stříbrný pramen. Jím naplníte lahev.

Kde jsou děti ve Vílím světě, to bohužel nevím, ale určitě najdete někoho, koho se budete moci zeptat. Víly nejsou nepřátelské, i když dokáží být hodně otravné.

Jestli děti najdete a budete se s nimi vracet, musíte jim na čelo kápnout kapku vody ze stříbrného pramene před tím, než s nimi projdete přechodem. Při průchodu je neste a nezapomeňte mít u sebe váček ode mne.“

Hrdinové si vzali od vědmy váčky, pár lektvarů na cestu a vyrazili na ostrov. Tam přešli dle návodu do Vílí divočiny.

Tam je okouzlila zvláštní atmosféra, kterou bylo cítit ve vzduchu. Stále stáli na ostrově, ale v jiném světě. Vzduch byl čistý, ostrov plný květin různých tvarů, barev a vůní. Kolem poletovali barevní motýli. Krásné stromy s modrými zářícími plody osvětlovaly okolí jako magické lampy. A voda obklopující ostrov byla křišťálově čistá a průzračná. Odrážela světlo zapadajícího slunce a odrážela i hvězdy, které zářily jako diamanty na soumračné obloze.

Družina se naskládala do dvou lodí, které kotvily u ostrova a přeplula v nich na severní břeh. Tam celkem snadno našla u malebného jezírka stříbrný pramen a Ristar s lahví hned zamířil nabrat z něj vodu. V té chvíli se rozpálila drátěná zbroj na jeho těle tak silně, že ji musel odhodit. Pokračoval ale v nabírání vody, které mělo zvláštní průběh. Tekoucí voda se náhle zrychlila a vešlo se jí do lahve mnohem více, než by mělo být možné. Když byla lahev plná z pramene kápla poslední kapka a zcela vyschnul.

To už se na družinu vyřítila trojice nymf, které měly za úkol pramen strážit.

Nastala dlouhá bitka plná kouzel (především ze strany nymf), střel a seků, která skončila vítězstvím postav. Rychle ale museli zmizet, protože se brzy u pramene objevily další nymfy, celé zděšené z toho, co se zde stalo.

Postavy nevěděly, kde ztracené děti hledat, a bylo jasné, že nymf se ptát nemohou, takže se vydaly náhodně na východ. Po nějaké době zaslechly dětský smích. Následovaly ho a došly do háje, kde si na mýtině hrály v modré trávě dvě půl-drowí děti. Kolem nich poletoval vílí prach a poletovala neviditelná malá stvoření. Ristar se začal dětem věnovat, ale ony daly přednost Corvovi, který jim trochu připomínal rodiče.

Při průzkumu okolí narazil Ristar na dva zhruba metr vysoké okřídlené vílí bojovníky, kteří strážili vchod do podzemí v nedalekém kopci. Zkusil s nimi promluvit o unesených dětech, a jeden z nich zaletěl pro velitele. San Valtona se objevil v bojovné náladě a vysvětlil Iron Kissovým hošanům, že děti unesl, aby je zachránil před jejich rodiči, kteří holdují rituálům pro krvavá božstva. Trval na tom, že ve Vílí dovočině budou děti v bezpečí a bude jim zde lépe. Corvo s tím neměl problém, ale Ristar zásadně nesouhlasil a tlačil na Valtonu, aby mu děti vydal.

Mezitím se zbytek družiny stal obětí vílích žertíků. Iron Kiss upadl kvůli svázaným tkaničkám na botech, o chvíli později měli všichni bardův obličej a Mordai byl napaden slepicí plivající oheň.

Vyjednávání uvízlo na mrtvém bodě. San Valtona řekl, že děti zachraňuje a nevydá. Že je zde nějakou dobu nechá, a pak vrátí zpět do materiálního světa, kde čas plyne rychleji než zde. Odpověděl také na otázku, k čemu je Stříbrný pramen. Odpověď, že je zdrojem magie celého vílího světa, družinu příliš nepotěšila.

Hrdinové se nakonec rozhodli předstírat odchod se dvěma půl-drowími dětmi, čímž vylákali z podzemí další poletuchy a svedli s nimi souboj. Následně vnikli do podzemí, kde museli rozlousknout několik rafinovaných hádanek, aby se nakonec utkali i se San Valtonem a zabili ho. V poslední místnosti nalezli zbývající dvě děti spící v postelích.

S dětmi, králíkem jménem Sud nalezeným v podzemí a sudem medoviny vyrazili Iron Kissovi hošani zpět na ostrov. Lodě nemohli použít, jelikož je měli pod kontrolou nymfy, a tak přeplavali na nábytku (konkrétně na dvou postelích, gauči a houpacím křesle). Nymfy se je vydali pronásledovat, ale hrdinové bylo o něco málo rychlejší. Ještě museli vyřešit průchod s dětmi. Rada, že mají každému kápnout na čelo vodu ze Stříbrného pramene, nefungovala, protože z lahve se nepodařilo dostat žádným způsobem jedinou kapičku. Po testu s králíkem strčily postavy postupně do sudy všechny děti, a tak je bez problémů pronesli do materiálního světa. Nymfy jim byly v patách, ale přes vílí přechod je nepronásledovaly.

V materiálním světě dobrodruzi nejprve navštívili Barisylvu a předali jí lahev s vodou. Vědma je informovala, že od jejich odchodu uplynul už celý rok, po který neměla sex a ráda by s tím něco udělala. Na to ale nebyl čas. Po otázkách, proč voda neteče z lahve a proč vyschl Stříbrný pramen (na které Barisylva nedokázala odpovědět), pospíchali hrdinové do Blutschlamu. Tam před nedávnem bojovali se třemi obry, které porazili (Luba měla lehké zranění nohy). I po roce měli z návratu dětí (které zestárly jen o pár dní) velkou radost a nabídli družině možnost zůstat, jak dlouho budou chtít. A samozřejmě je odměnili slíbenými kouzelnými předměty.

Poznámka: Po průchodu přes vílí přechod zpět do materiální sféry se ukázalo, že Jerok a Riana si vůbec nepamatují, že navštívili vílí divočinu a nic z toho, co se tam stalo.

Předchozí – Burgstein – Půlnoční ples