Městská legenda říká, že Astoret byl farmář, který žil po smrti své ženy ve svém domě sám s e svou dcerou. Pěstovali kukuřici a v rámci možností se jim žilo dobře. Jednoho dne Astoret v poli nalezl zraněnou ženu. Přivedl jí domů a ošetřil. Žena se za pár dnů uzdravila. Svému zachránci se líbila, a protože neměla kam jít, zůstala v domě a časem se stala Astoretovou ženou. Farmářova dcera ale cítila, že s ženou není vše v pořádku. Vždy o úplňku modrého měsíce mizela v noci v kukuřičných polích. Jednou ji dívka sledovala a zjistila, že se schází ještě s dalšími dvěma ženami na vyšlapaném prostranství v polích, kde cosi vaří v černém kotli a tančí nahé kolem něj. Rychle se vracela domů, aby otce varovala, že jeho žena je čarodějnice. Otec jí ale nevěřil. Dokonce se na dceru rozčílil natolik, že vzal z kůlny kosu a zaútočil na ni. Dcera prchala do polí, ale její otec ji pronásledoval mezi kukuřicí, doběhl ji a zabil. Teprve v té chvíli si uvědomil, co strašného udělal. Vrátil se do domu a oběsil se na půdě. Za pár dnů našli jeho i jeho dceru lidé z města. Jeho ženu ale nikde nenašli. Od té doby zkoušelo v domě bydlet mnoho lidí, ale všichni buď beze stopy zmizeli nebo uprchli s tím, že dům je plný zla a straší v něm. Nikdo si netroufl dům ani zbourat, a tak tam stojí léta prázdný, kolem roste kukuřice a nikdo z města se k němu nepřibližuje. V noci je prý v okolí slyšet, jak se z domu ozývají podivné zvuky a výkřiky a v oknech jsou vidět záblesky světel, ačkoliv tam nikdo nebydlí.

BOJ O PRSTEN

Po návratu ze hřbitova a zápasu s ghúly se Iron Kissovi hošani rozhodli pořádně vyspat. Ráno se pak věnovali nákupům, a také plánům, kam se mohlo podět tělo Harlana Becka, na kterém má podle všeho být třetí část mapy k Auru. Ristar s Taiwelem také zašli do chrámu boha Corellona, kde jim kněží pomohli identifikovat lektvary nalezené v ghúlím doupěti (Taiwel se dozvěděl, že vlastní pět dávek dénoního hnisu s nepředvídatelnými následky požití) a také hrobníkův amulet.

Podle toho, co Taiwel přečetl v hrobníkově deníku, by mohlo být Harlanovo tělo v jakémsi Astoretově domě. Iron Kiss vyrazil do knihovny, aby zjistil, kdo je Astoret. Stejné téma se řešilo i v domě Iron Kissových hošanů. Jak knihovník, tak tesař Dorius Underleaf (toho času zde ukrytý), sice Astoreta neznali, ale znali příběh o Astoretově domě, strašidelném domě v druhém okruhu hradeb, který je již léta neobývaný. Hrdnové se ho rozhodli prozkoumat.

Jelikož se jednalo o veřejně přístupné místo, ani se nepokoušeli být nenápadní. Zašli do hospody U klerika, povečeřeli a Taiwel se nahlas zmínil, že se sází s Iron Kisem, kdo vydrží ve strašidelném domě déle. A tak do něj hned po večeři zamířili.

Cesta vedla skrze pole kukuřice. Byl podvečer a jak se k rozpadajícímu se domu, postavému z kamene a dřeva, blížili, padla náhle hustá mlha. Dům měl balkon a pod ním verandu, na které vedle jediných vstupních dveří svítilo světlo. Na druhé straně od dveří stálo staré houpací křeslo a prázdný proutěný košík. Jak se blížili, křeslo se začalo pomalu houpat.

Ukázalo se, že světlo nemá žádný reálný zdroj; muselo být magického původu. Křeslo se přestalo houpat, když k němu Riana došla a usedla na něj. Ostatní mezitím obcházeli dům a nakukovali zaprášenými okny do ztemnělých místností.

Nakonec se rozhodli jít dovnitř. To si vzal na starosti Maliwor, který se proměnil v medvěda, vyrazil dveře a vpadl do vstupní haly. Z haly vedla trojice dveří (na západ, východ a sever), u západní stěny dohoříval oheň v krbu a do prvního patra vedla dvojice širokých schodišť. V rozích místnosti se náhle rozhořely svíce a jejich světlo se odráželo na břitu sekery, která zavěšena na řetězu se zhoupla od stropu a poranila Maliwora. Nebylo to naštěstí nic vážného, takže do haly mohli vejít i ostatní. V té chvíli se skrze strop snesl dolů přízračný oběšenec, který zůstal téměř nehybně viset uprostřed haly. Vetřelci mu příliš pozornosti nevěnovali.

Při prohlížení místnosti se hrdinové rozdělili. Ristar zamířil k východní stěně, kde stála dvojice skříní. Otevřel první, kde kromě pěkného rubínového prstenu nebylo nic. Paladin pohlédl na prsten a zahořel touhou si ho nasadit.

Když tak učinil, přišel k němu Taiwel a i on dostal chuť šperk vlastnit. Požádal o něj Ristara, ale to již dorazil i Ballár se stejně silnou potřebou prsten mít. A nebyl poslední. I Maliwor v medvědí podobě prsten chtěl a chňapl proto po Ristarově ruce, kterou již chytil Taiwel, aby z ní prsten stáhl. Započala strkanice spokjená s hádkou.

Mezitím Corvo zkusil otevřít západní dveře, což se mu sice nepovedlo, ale dveře se náhle otevřely samy. Mordai a Jerok zase vyšli po schodišti do prvního patra, zatímco Iron Kiss vyrazil na průzkum místnosti za západními dveřmi.

V hale přituhovalo. Do tahanice o prsten se přidala Kalahári. Taiwel na paladina dokonce vytáhl pistoli. To už se rozhodl zasáhnout Jerok, který se vrátil ze schodiště, rozběhl a rozrazil rozhádanou skupinu. Corvo chtěl pomoci sesláním temnoty, takže zápasníci o prsten neviděli jeden na druhého. Ovšem těsně předtím seslal Maliwor – již v lidské podobě – kouzlo na prsten, díky kterému se šperk rozžhavil do běla. Ristar vykřikl bolestí a prsten odhodil přímo k Ballárovi, který ho objevil i v temnotě a nasadil si ho.

To už Ristara zájem o prsten přišel. Uvědomil si, že se jedná o nějaké kouzlo a zkoušel varovat ostatní. Nemělo to valný účinek. I v magické temnotě Maliwor dál rozžhavoval prsten, který každou chvíli více a více zraňoval trpaslíka, jenž sice řval bolestí, ale odmítal prsten odhodit.

Taiwel byl další, nad kým prsten ztratil moc. Vyběhl ven, zaútočil na stěnu domu, aby si ověřil jednu svou teorii, a pak se vrátil zpět. Přeci jen měl o domu více informací než ostatní, protože četl hrobníkův deník a družině některé detaily z něj zamlčel. Když se vrátil do domu, seslal vedle Corvova oblaku temnoty oblak vlastní. Myšlenka obou byla, že když bojovníci o prsten ztratí cíl svého zájmu z dohledu, jejich posednutí pomine.

Iron Kiss se mezitím ve vedlejší místnosti pokoušel prozkoumat padací dveře, ale když k nim přišel, dveře se odlepily od podlahy, rozevřely zubatou tlamu a zaútočily na něj. Byl to mimik!

Jerok se vrátil na schodiště za Mordaiem a spolu šli prozkoumat horní podlaží. Jerok prošel chodbou, prkna vrzala a zastavil se na rozbočení vlevo a vpravo. A v té chvíli se začal zmenšovat na polovinu své velikosti! Do toho se k němu pravou chodbou začal hnát obří sněhulák – a vypadal jako ten, kterého před pár dny spatřili v mrazáku blázince. To opatrný Mordai ke křitovatce nedošel. U dveří v levé (jižní) stěně ho překvapil jeho vlastní děda! Vylezl ze dveří a povídá: „Mordai, jsi ostuda rodiny! Ztratil jsi rodinné dědictví!“ A pak vytáhl hodiny, které Iron Kissovým hošanům sebrala z domu Sharali, a začal ho jimi mlátit. Jerok tedy bojoval se sněhulákem a Mordai se svým dědou.

O patro níž se polomrtvý Ballár vyplazil z temnoty a Ristar ho omráčil. Riana zkoušela zápasníky uspat, ale nepovedlo se. Posedlost prstenem se opět zmocnila i paladina. Maliwor se konečně dostal k prstenu. Stáhl ho z trpaslíkova prstu a nasadil si ho. Ristar ho oběhl skrze temnotu a zaútočil mu do zad. Druid se opět přeměnil na medvěda. Spolu s přeměnou zmizel i prsten a spolu s ním skončila posedlost všech zúčastněných. Konečně bylo po boji! Druid se o pár sekud vrátil do lidské podoby a nasadil si rukavici, čímž prsten zakryl, aby ho mohl mít jen pro sebe.

Do Iron Kissova boje s mimikem se zapojil i Corvo, za kterým se samy zavřely dveře. Kalahári se je pokusila otevřít, ale protože to nešlo, zapálila je kouzlem a začala do nich tlouct pohrabáčem. Bard spolu k klerikem konečně mimika porazili. Když se dveře samy otevřeli, stáli proti sobě překvapený Iron Kiss a Kalahári s napřaženým pohrabáčem.

Mezitím Jerok prohrával svůj souboj. Sněhový golem ho drtil svými útoky a kouzly. Mordaiův dědeček uprstřed souboje nabídl svému vnukovi, že mu hodiny dá. Položil je na zem a řekl, ať si je vezme, jestli je chce. Warlock se po nich natáhl. Z hodin vyšlehly černé šlahouny a zabodly se do jeho těla. Jed naplnil jeho žíly a Mordai zemřel. Stejný osud postihl i Jeroka, který sice sněhuláka porazil, ale ten po své zkáze explodoval a výbuch barbara zabil.

Jakmile bylo v hale po boji o prsten, přesunuli se všichni do západní místnosti, která lákala vůní čerstvě upečených jídel a piva s vínem. Jen Ballár následoval Mordaie a Jeroka do horního patra (prošel skrze ducha oběšence, který se rozplynul). Ke svému překvapení tam oba našel spící; Mordaie u dveří a Jeroka v křižovatce. Nešli jen tak probudit, tak je odtáhl dolů (Mordaie nejdřív trefil dýní, aby ho probral, a pak ho cestou okradl) a zavolal ostatní.

Než mohli přijít, museli si poradit s dalším mimikem, který tentokrát vypadal jako truhla a nacházel se u severní stěny. První zaútočil na Kalahári, a nakonec byl družinou poražen.

Ristar je polil druidovou bleskovkou, a tím je probral. První Jerokova slova byla: „Nahoře je sněhulák!“, což neznělo příliš věrohodně, neboť venku panovalo pozdní jaro. I Mordai tvrdil, že bojoval s „dědkem, co měl hodiny“. Oba příběhy nebylo jak dokázat (Ristar se šel podívat nad schody), a tak se prostě pokračovalo v průzkumu domu (v každém případě max. HP Mordaie klesly na 30 a Jeroka na 62). Ještě než se všichni vrátili do jídelny k prostřené tabuli, prozkoumal Maliwor druhou skříň a odnesl si z ní amulet, který nikdo další nechtěl – doslova – ani vidět.

DŮM PLNÝ DĚSU

Družina nejprve došla do místnosti v severozápadním rohu. Dveře otevřel Ristar. V místnosti byla jen převrácená postel a ze stropu visící řetězy, které o sebe jemně cinkaly. Když Ristar a Corvo opouštěli prozkoumanou místnost, dva z řetězů na ně zaútočily. Paladina nezasáhly, ale klerik odcházel s pořádnou ranou na zádech.

Pokračovali chodbou na východ a v další místnosti objevili koutek s pracovním stolem s vybavením na šití s vedle něj stojící krejčovskou pannou. Než do místnosti vešli, slyšeli za dveřmi dívčí hlas zpívající si cosi jako: „Šiju si šaty.“ Tak Corva napadlo ušít u stolu dívčí šaty, o kterých si myslel, že by mohly osvobodit ducha Astoretovy dcery. Mezitím Maliwor prozkoumával zbytek místnosti, kde v rohu stál starý houpací koník, co se sám rozhoupal. Riana pro změnu zaútočila na krejčovskou pannu, kterou téměř mečem rozpůlila.

Z místnosti se dalo skrze starý děravý závěs projít do další místnosti na východě. V ní stála v rohu dřevěná vana napuštěná vodou. Na severní stěně bylo pověšené zrcadlo. První sem vešel Ristar, který si všiml, že se jeho odraz v zrcadle na chvilku zpozdil a děsivě usmál. Při průzkumu místnosti se nenašlo nic zvláštního. A nic se nestalo, dokud Kalahári nezaútočila pohrabáčem na zrcadlo. V té chvíli se ve vedlejší místnosti u Corva na stole lehce pohnuly špendlíky a jehly.

Kalahári přezbrojila na lopatu a stejně se jí nedařilo zrcadlo rozbít. Špendlíky a jehly ze stolu vzlétly (Corvo se schoval pod stolem, kde našel hlavu plyšového medvídka) a spojily se v jeden velký roj, který prolétl závěsem, těsně se vyhnul Rianě (při průletu ji zranil) a vlétl přímo na Kalahári. Jehly a špendlíky se jí zabodaly do celého těla a čarodějka padla na zem mrtvá. Družina reagovala rychle; dopravila ke Kalahári látku a Iron Kiss ji přes mrtvolu hodil, aby zpomalil další případný pohyb šicích pomůcek. Lepší řešení představil Maliwor, který kouzlem rozptýlil magii a očarované předměty popadaly na podlahu. Corvo poté čarodějku stabilizoval, aby ji mohl přivézt k životu.

Aby toho nebylo málo, Riana se rozhodla otestovat jablko, které si vzala z prostřeného stolu v jídelně. Půlku dala druidovi a do druhé se zakousla. Ihned se jí udělalo špatně. Když předtím cítilia z jablka plíseň, nyní poznala, že bylo opravdu shnilé a plesnivé. Otrávená padla k zemi v bolestech a začala zvracet. Maliwor ji naštěstí pomohl kouzlem Nižší navrácení. A vyléčená Kalahári mohla konečně lopatou rozbít to zatrolené zrcadlo.

Zpět v chodbě družina pokračovala na východ do místnosti plné pavučin. Přes pavučiny nebyla vidět cesta dál, ale než ji bylo možné objevit, začali z pavučin sbíhat velcí fialoví pavouci a útočit na družinu. Na rozdíl od jim podobných pavouků, tito občas zcela zmizeli a posléze se objevili na jiném místě, což boj stěžovalo.

Ballár a Riana během boje padli, aby byli po jeho skončení zachráněni. Maliwor vytvářel vzdušné stěny. Boj chvíli trval, ale nakonec skončil pro družinu vítězně. Riana a Kalahári pak zapálili pavučiny, což málem vedlo ke skáze celé místnosti; potažmo i domu. Ristara napadlo oheň uhasit pomocí vody z vany, co objevili v předchozí místnosti. Trochu to sice pomohlo, ale kdyby oheň sám z ničehonic nepohasl, asi by to nestačilo.

Jakmile oheň zmizel a místnost se projasnila, ukázalo se, že pavučiny ukrývaly schodiště vedoucí kamsi dolů. Dřevěné schody byly sice v hrozném stavu, ale družina se rozhodla po nich sejít. Corva ještě napadlo, že je zkusí opravit pomocí kouzla. Zaklekl ke schodům, ale temnota pod nimi ho začala nasávat silným větrem, kterému nedokázal odolat. Jeho družiníci jen sledovali, jak se klerikovo tělo přehnulo přes okraj a padlo kamsi do temnoty.

TŘI MATKY

Corvo procitl v naprosté tmě. Byl v místnosti, ale neviděl její stěny, i když ve tmě viděl velmi dobře. Podlaha byla kamenná a strop byl kdesi hodně vysoko. Kolem bylo slyšet hemžení pavoučích nožiček. Něco většiho se k němu ze tmy přibližovalo. Nakonec to uviděl. Velké tělo pavouka a na něm tělo ženy, která řekla něco jako: „Opustil jsi mě, Corvo, ale mě není tak lehké opustit. Vždycky si tě najdu!“ A pak na něj zaútočila.

Klerik bojoval statečně, ale neměl šanci. Nakonec padl mrtvý k zemi.

Našel ho Ristar, který se pokoušel sejít po rozbitých schodech a spadl do sklepní místnosti. Klerik spal na zemi a vypadal nezraněně. Místnost se topila ve tmě, bylo v ní horko a podlaha i stěny byly prorostlé podivnými chapadly černé plísně. U stěn stály prázdné regály a v jednom z rohů prázdná klec zavřená na závoru.

Paladin vodou probral klerika k životu (max. HP mu klesly na 28). To už do místnosti spadla ze schodiště Riana a za ní se do sklepa tu lepším tu horším způsobem hrnul zbytek družiny. Ristar již zamířil prohledat, co se ukrývá v kleci, když se závora sama odsunula a v prázdné kleci se zableskly jakési oči. V ten moment z klece vyrazilo cosi jako pes – mastif, který se během útoku zhmotnil a jeho zuby narazili na paladinovu zbroj. Ristar vrátil úder a psa dorazil střelbou Taiwel. Po tomto incidentu padlo v družině rozhodnutí, že se bude chvíli odpočívat.

Zatímco všichni načerpávali sílu, Taiwel hlídkoval. V tom uslyšel dívčí hlas nad schodištěm, jak ho volá. Šel blíž, ale nahoře nikoho neviděl. V tom se hlas ozval přímo za ním. Navíc se z prázdného regálu vysunula ruka a dotkla se jeho ramene. Tiefling odskočil a vystřelil do prostoru regálů. Vzápětí z tohoto prostoru vyletěli tři homunkulové vypadající jako malí chrliči. Taiwel třikrát vystřelil a oni se rozprskli v erupci masa a krve.

Po odpočinku Corvo vzýval Karmínovou paní, aby mu dala nějaké znamení, protože byl otřesen svým předchozím soubojem s pavoučí bohyní. V tom si všiml, že se krev ze zastřelených homunkulů slévá tak nějak nepřirozeně do kruhy. A to ho uklidnilo.

Konečně se shromáždili u dveří, odemkli je a vešli do další místnosti. Opět byla prorostlá černými plesnivými chapadly. U severní stěny stálo pár prázdných bedýnek a přede dveřmi v západní stěně postávala trojice podivných nemrtvých zombie-ghúlů. Začal boj. Během něj se náhle v místnosti vytvořil magický kruh z fialových plamenů (povstal na sotva viditelném magickém kruhu nakresleném na podlaze), který uvěznil Corva, Kalahári a Ballára.

Nemrtví protivníci byli poraženi a Corvovi se podařilo zrušit magické plameny kouzlem Rozptyl kouzlo. Mohli jít dál.

Za dalšími dveřmi byla chodba vedoucí vlevo, která byla plná asi deseti centimetrových červů s kruhovými ústy plnými zubů, jež se plazili v krvi a blátě na podlaze. Nad nimi byly oblaka zeleného plynu, co se líně v chodbě převaloval. Na stěně za otevřenými dveřmi byl vyrytý rudý text:

Iron Kissovi hošani došli k závěru, že musí složit a zazpívat píseň, co bude obsahovat tři sloky – první ve střídavém, druhou ve sdruženém a třetí v obkročném verši, bude začínat od tónu A a bude se v ní zpívat o vráně. Následně v sestavě Ristar, Ballár, Taiwel a Corvo hrdinové složili píseň, kterou Ristar za hudebního doprovodu zazpíval (Iron Kiss trucoval). Ihned poté, co píseň zazněla, červi opustili chodbu a zalezli do děr ve stěnách. Stejně tak zelený plyn byl nasán otvory ve zdech. Cesta dál byla volná.

Družina prošla křivolakou chodbou a dostala se do větší místnosti plné pavučin. Ale při bližším pohledu se ukázalo, že nejde o tradiční pavučiny; tyto byly vyrobené z lidských žil a vlasů. A i pavouk, který je obýval, nebyl obyčejný. Jeho tělo by sešité z lidských těl. Měl osm nohou a pár rukou. Vpředu na těle měl pak lidskou lebku potaženou kůží. Pod hrubí kůži prozařovalo rudé světlo.

První do místnosti vešla Riana a stala se terčem pavoukova útoku. Byl to těžký boj, při kterém pavouk vystřeloval vlaso-žilnaté pavučiny a několik členů družiny jimi přilepil ke stěnám a podlaze. Ale nakonec byl poražen. Corvo se statečně vydal prozkoumat pavoukovo doupě a nalezl v něm dva kokony. Rozřízl je a objevil dvě práchnivějící těla. Když je prohledal, nalezl měšce se zlatými a stříbrnými mincemi, starý medailon se dvěma portréty, kostěnou šestistěnnou kostku, léčivou mast a přívěsek se svatým symbolem elfího boha Corellona. Až na ten přívěsek (nad kterým si uplivl) si klerik vše vzal.

Z místnosti vedly dveře na sever. Za nimi byla dva sáhy široká chodba vedoucí na východ. Ristar do ní vkročil první. Jakmile ušel pár sáhů, uslyšel blížící se kroky. Po chvíli spatřil, jak se k němu blíží dvojice dívek. Když paladina spatřily, padla jedna z dívek na kolena a vyhrkla: „Mě a mou sestru zajali a chtěli nás obětovat! Mluvili o sobě jako o Třech matkách. Jsou to zlé čarodějnice. Uprosili jsme strážce, aby nás pustil, když jsme vás slyšeli přicházet. Vezmete nás s sebou? Když ihned utečeme, vyhnete se střetu s nimi!“

Ristar si byl jistý, že jde o přelud či past a neměl v plánu dívkám pomáhat. Taiwel, který šel za ním, byl ochotný nechat dívky projít kolem družiny a odejít, i když také předpokládal, že by mohlo jít dvě z oněch Tří matek, o kterých poprvé slyšeli na hřbitově. Družina se proto vrátila do místnosti s pavučinami, stoupla si do řady a dovolila dívkám projít kolem nich. Dívky poděkovaly a opatrně kolem hrdinů prošly. Pak zmizely v křivolaké chodbě. Iron Kissovi hošani pokračovali v cestě vpřed.

Chodba vedla do nečekaně pěkně zařízené místnosti. Dvě postele (z toho jedno dvoulůžko), kulatý stůl, židle a skříně. Na stole ležela kniha převázaná řetězem a několik lektvarů. Než je bylo možné prozkoumat, družina musela čelit dvěma nemrtvým zobie-ghúlům, kteří zde hlídkovali. Zvláště jeden z nich hrdiny zaujal – byl do půli těla svlečený a na jeho chátrajícím těle byla vytetovaná mapa. Musel to být Harlan Beck!

Oba nemrtví byli zneškodněni a Corvo se pustil do odřezávání Beckovy kůže. Taiwel mezitím sebral vše, co bylo na stole – knihu i všechny lektvary. Ristar s Rianou se pustili do prohledávání skříní. Kromě dámských šatů, líčidel a parfémů tu nebylo nic zajímavého (paladin přemýšlel, zda by se parfémy nedaly zpeněžit).

V té chvíli se cosi začalo dít v zadním voji družiny. Poslední Iron Kiss se náhle zhroutit k zemi, očividně uspaný jakýmsi kouzlem. Taiwel, který stál v tu chvíli nejblíže, spatřil starou ohyzdnou babiznu, jak stojí v chodbě, kterou před pár chvílemi přišli. Tiefling na ni okamžitě vystřelil.

Kalahári propátrávala místnost ve snaze najít tajný vchod. A v chodbě se mezitím rozhořel boj. Babizna poslala na Taiwela magické střely. Ten své zranění mstil pekelným pokáráním a dalšími výstřely z pepřenek (8 výstřelů v kole). Náhle se za Corvem objevila druhá babizna a zaútočila na něj. Minula a klerik ji srazil k zemi. Riana se zapojila do boje.

Taiwel střelbou z revolveru zabil první babiznu a spěchal na pomoc Corvovi, který seděl na sražené ježibabě a snažil se ji zasáhnout svou kovovou maskou, kterou si stáhl z obličeje. Riana do ní bodala mečem. Nakonec i život druhé čarodějnice ukončil svým výstřelem Taiwel.

Během boje Kalahári opravdu našla tajný vchod. Snažila se ho otevřít lopatou i střepem zrcadla, ale nakonec se ji podařilo objevit dvě západky, které odsunula a kamenná stěna zajela do strany. Vchod vedl do sáhové chodby, ve které bylo na zemi bláto smíšené s krví. Kalahári vešla do chodby, která po pár sázích zahýbala za roh. Chodba končila zdí, ale před ní byly v levé stěně dveře. Když už byla čarodějka téměř u nich, náhle byla přemístěna opět na začátek chodby k tajným dveřím. Brzy se k ní připojil Ballár, Riana a Ristar. Poté, co byla Kalahári podruhé přenesena na začátek, rozhodli se družiníci svou misi ukončit. Přeci jen už měli to, pro co přišli a bylo zbytečné zvyšovat riziko.

Corvo stáhl Becka z kůže a tu sroloval. Všichni družiníci opustili Astoretův dům a vrátili se domů. Taiwel si odnesl myšlenku, že by možná nebylo špatné Astoretův dům koupit a přesídlit tam základnu Iron Kissových hošanů. Proto hned druhý den, v neděli, požádal Jeroka o zprostředkování schůzky s Drahuš. Té pak na obědě předal nejen žádost o informace o možnosti koupě domu, ale také přihlášku do Husté mely (v kategorii družin), která se v pondělí měla konat v Aréně a kde také měla být Božímu soudu vystavena Sharali.

Předchozí – Hřbitovní serenáda s ghúly

Následující – 4. Hustá mela v Aréně