V pátek 22. květného 1293 Iron Kissovi hošani dlouho vyspávali. Překvapením bylo, že se z nemocnice vrátil Jerok (který to vzal oklikou přes přítelkyni Drahuš) a stále mu chyběly prsty. Rozhodl se totiž své zranění nevyléčit. Místo toho odpoledne vyrazil do města koupit si štít a řemdih. Zbraň se začal učit ovládat levou rukou, zatímco štít si nasadil na pravou ruku.

Večer měla dorazit Kira s překreslenou mapou z těla Donnyho Dlouhána, ale místo ní dorazil nějaký chlapec s tím, že ho Kira posílá, aby Iron Kissovým hošanům předal nejenom detailně překreslenou mapu, ale i dva dokumenty, které jim měly pomoci odhalit, kdo má těle poslední část mapy. Šlo o dopis, který před lety poslal Wicket své sestře a soupis dělníků přiřazených na výkopové práce k Wicketovi. Po chvíli studia dokumentů přišel Ristar a Thurgrin s nápadem, že by trojice iniciálů na dopise mohla odkazovat na jména v soupisu. Pro ověření zkontrolovali již známá jména – DD odkazovalo na Donnyho Dlouhána a BK jistě značilo Brodara Kalinského. Za dalších pár minut se čtveřice doplněná o Taiwela a Rianu shodla, že poslední iniciály budou HK a hledaný muž tím pádem Harlan Beck. U něj bylo na soupisu uvedeno, že je uložen ve Wicketově hrobce.

Tesař Dorius Underleafe, toho času host u Iron Kissových hošanů, nasměroval družiníky na umusumbský hřbitov, kde se Wicketova hrobka nachází. Ještě ten večer, jakmile padla tma, vyrazili dobrodruzi ve složení: Taiwel, Ristar, Thurgrin, Riana, Jerok, Maliwor, Ballár a Mordai na západ do třetího hradebního okruhu, kde se hřbitov nachází (Jde o tzv. nový hřbitov. Starý byl původně blíže centru, ale jak město rostlo, musel být přemístěn.). Aby byli nenápadní, rozdělili se do tří skupin a pokusili se – snad úspěšně – setřást své hlídače z řad tajné policie.

Umusumbský hřbitov bylo poklidné místo plné kamenných náhrobků, několika soch, vzrostlých stromů a hustých keřů. Ticho rušilo jen hlasité cvrkání cvrčků. Hřbitov měl dvě dominanty – Wicketovu hrobku, která byla ve dne v noci osvětlena pochodněmi a byla viditelná již od vchodů na hřbitov a kapli v severní části. Cesty mezi hroby byly vyloženy kameny.

Družiníci hřbitov chvíli pozorovali. Viděli, jak šedovlasý hrobník vyšel z kaple a došel do hrobky (zapálit svíce). Pak se vrátil a zapálil svíce v kapli. O chvíli později již Iron Kissovi hošani přelezli plot a zamířili k hrobce.

Wicketova hrobka byla pěkná menší kamenná stavba s těžkými dřevěnými dveřmi a bustou Wicketa nad nimi. Jak se ukázalo, dveře se na noc zamykali a otevřít je byl bez Corva docela problém. Nakonec dveře vypáčil společnými silami Ristar a Thurgrin.

Vnitřek hrobky byl osvětlen svícny se svíčkami. Šlo o jednu větší členitá místnost. Ve třech výklencích se nacházely rakve. Výklenky byly chráněny kovovými mřížemi zamčenými na zámek. Ještě před nimi bylo nízké dřevěné zábradlí, které mělo bránit tomu, aby návštěvníci chodili až k mřížím.

Naproti vchodu byla za mřížemi nejhonosnější rakev; očividně Wicketova. Ležela na bílém plátně. V každém z dalších výklenků byly dvě obyčejné dřevěné rakve ležící na kobercích.

Opět se objevil problém – jak se k rakvím přes zámky dostat? Maliwor kouzlem přivolal někalik datlů, kteří prolétli k pětici rakví a začali do nich hloubit díry. U těch obyčejných to šlo celkem snadno. Jak v nich byly otvory, proměnil se druid v hada a proplazil se prozkoumat rakve. Zjistil, že v těch jižnějších jsou rozpadající se mrtvoly, zatímco ty severnější jsou prázdné (a pod tou na západní straně je navíc díra vedoucí kamsi do podzemí).

Mezitím Thurgrin rozbil zámek na severních mřížích a zkoumal Wicketovou rakev. Odsunul víko rakve, opatrně odsunul mapachovy ostatky a hledal jakýkoliv tajný vchod. Když nic nenašel, rozbil zámek na východních mřížích a Taiwel zde prohledával rakve. Kromě potvrzení předchozího druidova objevu nic nenašel.

Zámek do západního výklenku nešel stále rozbít, a tak se tam Mordai dostal pomocí kouzla – mlžného kroku. I on potvrdil druidovy objevy, včetně otvoru pod rakví. Pak se konečně podařilo zámek rozbít a všichni mohli vejít do výklenku.

Maliwor byl první, kdo uvázal lano ke mřížím a spustil se do temnoty. Zvolil trochu nešťastný způsob, a tak sklouzl pět sáhů do podzemí. Naštěstí bez úrazu. Skončil v chodbě, kde bylo výrazně cítit hnijící a zkažené maso. Chodba, vyhloubená v železité půdě rudé barvy, vedla na sever do místnosti s dvěma prázdnými rakvemi, jednou dřevěnou bedýnkou, jednou starou práchnivějící kostrou a jednou čerstvou mrtvolou ženy, z jejíhož těla vytékala krev. Na mrtvole hodovalo nemrtvé stvoření s namodralou kůží, řídkými vlasy a bledýma očima – ghúl.

Jeho zabití netrvalo dlouho. Pak družina zkontrolovala, zda se nejedná o Harlana Becka, tzn. zda nemá na těle tetování (stejnou kontrolu prováděli u každého mrtvého těla, které objevili). V dřevěné bedýnce našel Thurgrin šperky (patrně sebrané neboštíkům) a léčivý lektvar. Mezitím Maliwor spěchal chodbou na severovýchod dál a v další místnosti, které dominovala hromada s kusy dřev, zbytky oblečení a látek, kusy porcelánu a pokrouceného zrezlého železa, na něj zaútočili dva ghúlové. Jeden z nich druida paralyzoval, ale naštěstí ho družina dohnala a nemrtvé pobyla (Jerok jednoho ghúla na jeden úder, druhého načala Riana a Thurgrin ho dorazil posvátným plamenem). V jedné dřevěné bedýnce pak Riana našla stříbrnou urnu (vysypala z ní popel a vzala si ji) a u ghúla Dýku z ghúlího zubu.

Z místnosti vedly chodby na sever, východ i jih. Družina pokračovala na jih, kde se chodba rozdělovala. Jedna cesta vedla zpět do hrobky (pod rakev ve východním výklenku) a ta druhá do místnosti, kde se hrdinové střetli se třemi ghúly (Jerok zabil jednoho v kole, Maliwor vyvolal pavouky, kteří pomohli Ballárovi a Rianě zabít zbylé dva).

Iron Kissovi hošani se vrátili do místnosti s křižovatkou chodeb a tentokrát pokračovali na východ. V místnosti, do které dorazili, je přivítal zvláštní ghúl sedící na rakvi s rozbitou loutnou na zádech hlasitým vřískotem. Tím poranil Maliwora (a způsobil mu snížení maximálního počtu životů), který si to nenechal líbit a zranil ghúla kouzlem Planoucí koule. Riana, Thurgrin, Jerok a druid pak „zpívajícího“ ghúla zabili. Během propátrávání místnosti – ze které cesta dál vedla jen po žebříku v severovýchodním rohu vzhůru – otevřeli rakev, ve které se nacházel ghúl, jež na ně ihned zaútočil. Když ho zabili, rozhodli se opět vrátit do místnosti na křižovatce a prohledat zbytek podzemí – tentokrát po cestě na sever.

Po cestě narazili na odbočku na západ, kterou se vydali a došli do místnosti s další hromadou odpadu. Z ní zaútočili dva ghúlové. Jednoho zastřelil Taiwel a druhého porazila Riana (a dorazil Jerok). Ukázalo se, že za hromadou je díra vedoucí ještě hlouběji pod zem. Než se mohli rozhodnout ji prozkoumat, objevil Thurgrin v dřevěné bedýnce černou urnu, kterou otevřel. Z ní vylétl roj malých černých broučků, který zaútočil na trpaslíka.

Všichni se mu snažili pomoci, a tak se Thurgrin obalený rojem stal terčem mnoha různých útoků (Riana použila kouzlo Hořící ruce, Maliwor kouzlo Planoucí koule, Taiwel střílel z pepřenek), které nakonec vedly k zabití podivného roje.

Iron Kissovi hošani se vrátili k odpočce a dokončili cestu na sever. V místnosti byly dvě rakve. V jedné se ukrýval ghúl, kterého zabil Ristar. Pak se všichni přesunuli do místnosti s žebříkem vzhůru. Thurgrin po něm vyšplhal a odkryl koberec, který otvor ve stropě zakrýval.

Místnost, do které trpaslík vlezl, byla cítit vlhkostí a byla temná. Šlo o nějakou sklepní místnost, ve které byla další hromada odpadků. Thurgrin ji začal prohledávat a přidal se k němu Ristar. V patách měli Rianu a Taiwela. Zatímco všichni ostatní zjistili, že v místnosti – kromě žebříku vedoucího ke stropu ke padacím dveřím – nic zajímavého není, Ristar narazil na ghúlího kněze, jež na něj seskočil z hromady odpadků.

Knězi nevyšlo ani jedno z kouzel, které na paladina seslal, a tak ho Ristar zabil. Po ukrytí jeho mrtvoly se družina vrátila do podzemí k otvoru vedoucímu o patro níž.

Když pohlédli do díry, zjistili, že je v ní žebřík o délce asi 3 sáhy. Ristar po něm začal slézat, ale když byl zhruba v polovině, mihl se na stěně stín a z žebříku paladina strhla třísáhová housenka. S podobným tvorem už se družina setkala. Nese jméno mrchodravec.

Sražený Ristar měl starostí více než dost. V místnosti, ve které se nacházel, byla opět hromada s odpadem a z ní se na něj hnala dvojice ghúlů. Z opačné strany místnosti přibíhal zase trochu jiný typ ghúla. Neběžel ale k paladinovi, nýbrž k žebříku, po kterém začal slézat Thurgrin.

Ristar bojoval se třemi protivníky a Thurgrin se na žebříku zasekl, protože se mu nechtělo stanout proti přibíhajícímu nemrtvému, a nechtělo se mu ani paladina opustit. Ostatní tedy nemohli dolů a zapojit se do boje.

Přibíhající vyšší ghúl vyskočil na žebřík a zranil trpaslíka. Do situace se vložil Mordai, kouzlem nemrtvého zranil, a také Maliwor, který ho spóry vystřelenými ze své ruky dokonce paralyzoval. Zatímco Ristar Odvracel znesvěcené, Thurgrin seskočil ze žebříku a ostatní se postupně hrnuli dolů do místnosti. Započal boj, ve kterém Riana zabila mrchodravce (s pomocí Ballára). Jeden ghúl byl Ristarem odvrácen a druhý byl zabit. Vůdce ghúlů procitl z paralýzy a s výkřikem: „Ve jménu Tří matek!“ se vrhl na Ristara. Jeho útok ale minul. Družina ho poté zabila.

Při prohledávání místnosti Iron Kissovi hošani nalezli okovanou truhlici s velmi zajímavým číselným zámkem. Ten zahrnoval dvě pozice pro čísla, tlačítko na jejich potvrzení a dva znaky: °C. Pod tím byly tři barevné pozice (signalizované barevnými plíšky), jedna byla červená a dvě šedé.

Ristar došel k závěru, že k otevření bude nutné nastavit čísla značící určitou teplotu. Vyzkoušeli teplotu lidského těla: 37 °C. Když ale Maliwor stiskl tlačítko na potvrzení, z malých otvorů na truhle začala stříkat kyselina. Druid jentaktak uskočil. Jedno z šedých políček pod zámkem změnilo barvu na červenou. Zdálo se, že zbývá poslední pokus na otevření.

Rozhodli se vzít truhlici s sebou (nesl ji Taiwel) a později to opět zkusit. Vylezli po žebříku a ghúlím labyrintem došli k dalšímu žebříku. Po něm se dostali do sklepení, které identifikovali jako sklepení hřbitovní kaple. Taiwel vyšplhal po žebříku k padacím dveřím a nadzvedl je. Spatřil kuchyň osvětlenou ohněm z dohasínající pece. Vlezl do místnosti a ostatní za ním.

Z kuchyně vedly jedny dveře a za nimi bylo slyšet, jak někdo uklízí. Taiwel pootevřel dveře a nahlédl. Pak skočil a kotoulem se přesunul za lavice v hlavním sále kaple. Byl zde pás koberců směřující k řečnickému pultu a místu na rakve, který byl lemován několika dřevěnými lavicemi. U pultu stál starší muž s delšími šedými vlasy, kterého předtím viděli chodit po hřbitově. Podle nedaleko opřené dlouhé lopaty to byl jednoznačně zdejší hrobník.

Taiwel přemýšlel, jak s ním navázat kontakt, přičemž v plánu bylo hrobníka zajmout a vyzpovídat. Nakonec se rozhodl, že se nenápadně přesune ke vstupním dveřím, které měl za zády a bude předstírat, že sem náhodou zabloudil. Ke dveřím se opravdu nenápadně dostal, ale zjistil, že jsou zamčené. Přesto se otočil s knihou o střelných zbraních v rukou a kráčel po kobercích směrem k hrobníkovi, přičemž prohodil něco jako: „Hezký večer přeji!“ Hrobník se překvapeně otočil a přestal uklízet. Také pozdravil a podivil se, jak se do kaple tiefling dostal. „Je otevřeno.“ řekl Taiwel a hrobník se to rozhodl ověřit, protože si byl jistý, že zamykal. Vzal svou lopatu a šel proti gunslingerovi.

Když ho v sále minul, rychle se otočil, rozmáchl se lopatou a Taiwela udeřil do hlavy. Tieflinga tou ranou srazil k zemi. Na oplátku si vysloužil Pekelné pokárání. V tom okamžiku se do sálu začali hrnout ostatní družiníci. Hrobník na nic nečekal a dal se na útěk mezi lavicemi k řečnickému pultu. Taiwel po něm mrštil svou knihu a zasáhl ho. Ještě stihl vytáhnout svůj kunai a vrhnout ho hrobníkovi do zad. Ten ustál trhnutí řetězem, vykřikl cosi v hlubinštině, ale nemohl pokračovat v útěku. To už k němu doběhl Ristar a na plocho ho udeřil mečem. Další dorazil Jerok, který ale přehlédl napnutý řetěz a narazil do něj. Srazil tak hrobníka k zemi. Pak do něj udeřil svým řemdihem a na místě ho zabil. Plán na jeho zajetí tak úplně nevyšel.

Na hrudi mrtvého hrobníka cosi puklo. Při ohledání se ukázalo, že je to jakýsi talisman vyrobený z obsidiánu a stříbra. Nyní byl částečně puklý. Ristar si ho vzal k sobě. Hrobníkovu lopatu si vzal Ballár. Ještě zkontrolovali, zda hrobník není hledaný Harlanem Backem, ale jeho tělo bylo bez tetování. Zbývalo kapli prozkoumat.

Ve východni části nedaleko řečnického pultu byly velké dveře vedoucí ven (na odvoz a přivezení rakví). Na západní straně byly dveře vedoucí do hrobníkova pokoje. Zde začali družiníci pátrat. Ballár v posteli nalezl 17 zlatých, ale zajímavější byl nález hrobníkova deníku ve stříni pod oblečením. Ten objevil Taiwel, který ho ihned začal zkoumat. Objevil řadu čmáranic a malůvek, ale i pár zajímavých informací. Nejzásadnější byla věta napsaná na okraji: Těla musím poslat do Astoretova domu. Zdálo se tedy, že další cíl je jasný. Teď ještě zjistit, co a kde je Astoretův dům.

Když Iron Kissovi hošani vyšli ven z kaple a Taiwel zaslechl cvrkání cvrčků, vzpomněl si na něco, co kdysi četl při studiu přírodních věd. Šlo o to, že počet cvrkání za 25 sekund vydělený 3 po přičtení čísla 4 udá okolní teplotu. To by mohl být klíč k otevření truhlice! Napočítali 39 cvrknutí, což dalo výsledek 17 °C. Po jejím zadání se truhlice opravdu otevřela. Uvnitř byly tři flakónky. Ten prostřední – zdobený s černou tekutinou uvnitř – vypadal nejzajímavěji, ale na Thurgrina a Ristara působil negativní energií. Nakonec si ho nechal Taiwel. Ten vlevo obsahoval zářící krystalky a zůstal u Ristara. Třetí byl také zdobený, byl sice prázdný, ale kolem hrdla měl v démonštině napsáno: Pár kapek krve stačí. Ty kapky tam nechal zkanout Maliwor a zjistil, že mu flakónek dává určité výhody při sesílání kouzel.

Před odchodem Iron Kissovi hošani řešili, jak zamést stopy. Napadlo je, že by mohli vyplenění hrobky a smrt hrobníka svést na ghúly. Vytáhli mrtvolu ghúlího kněze do hlavního sálu kaple a mrtvé ghúly nastrkali i do hrobky. Pak se kryti noční tmou vrátili do svého domu.

Předchozí – Blázinec doktora Flamenga

Následující – Astoretův dům