V úterý ráno (19. květného dne 1293) zaklepala na dveře domu Iron Kissových hošanů malá holčička. Když Ristar otevřel dveře, všiml si, že kousek od ní stojí zmateně se rozhlížející trpaslík. Paladin se děvčete zeptal, co pro ni může udělat a holčička odpověděla: „Zmizel mi tatínek. Říkal, že kdyby se to stalo, mám najít šikovné dobrodruhy a požádat je o pomoc. A tak mě maminka poslala za vámi, protože se o vás hodně mluví. Dokážete najít mého tatínka, pane Iron Kissi? Pokud ano, prozradím vám tatínkovo tajemství.“

Ristar odpověděl, že není Iron Kiss a zeptal se holčičky na jméno. Zároveň ji požádal o více informací o tatínkovi.

„Jmenuji se Hedvika,“ řekla holčička: „A tatínek, který se jmenuje Brodar, pracoval v Západní továrně.“

Když holčička popsala, kde se továrna nachází, vložil se do rozhovoru zmatený trpaslík. Ten se totiž sotva před hodinou zničehonic probudil právě u plotu Západní továrny, a když viděl spoustu hlídkujících vojáků v zlato-rudých iniformách, zmizel nejblížší cestou. A tak se dostal až před dveře domu Iron Kissových hošanů. Zareagoval proto na slova o továrně. A tím se zapojil do následujícího dobrodružství.

Ristar pozval Hedviku i trpaslíka, který se představil jako Thurgrin, do domu. Celá družina se sešla v hlavní místnosti domu a Corvo příchozím servíroval svůj populární hemenex. Následně se všichni dozvěděli, že tatínkovým tajemstvím je mapa, kterou prý má vytetovanou na svém těle. Tato informace zaujala Taiwela s Corvem, kteří před pár dny viděli u U šeptající lebky, jak tajná policie odvádí jakéhosi opilého muže, který vykřikoval, že má na břiše a zádech mapu k Auru. Podle popisu se zdálo, že by to mohl být Hedvičin tatínek.

Thurgrin a Maliwor v podobě kočky vyrazili s Hedvikou za její maminkou, aby si informace ověřili. Když tak učinili, slíbili jí, že se pokusí manžela najít a celá družina se sešla U šeptající lebky, kde se pokoušili z obědvajících dělníků vytáhnout nějaké informace o Západní továrně (co se tam vyrábí, jak se tam lze dostat apod.). Dělníci ale mlčeli; jak naznačili, mluvení by mohlo stát život je i jejich rodiny. Nejdále to dotáhl Mordai, který se v převleku za jiného tieflinga zkoušel na Hlavním úřadě sehnat práci (a informace o ní) v továrně. Bylo mu řečeno, ať přijde za pár dnů.

Nebyl ale čas vyčkávat. Taiwel si ještě odkočil na policejní stanici, kde zjistil, že zadržená Sharali byla přemístěna jinam, kde čeká na soud, ke kterému má být přizván Mordai a Taiwel jako svědci. Pak už všichni (až na Iron Kisse, který měl se svou přítelkyní Taliou na večer domluvenou návštěvu divadla, kde právě dnes probíhala premiéra divadelní hry „Sežrána mimikem“.) zamířili k Západní továrně, aby ji obhlédli a vymysleli plán, jak se nenápadně dostat dovnitř.

Areál továrny se skládal z několika budov. Jedna byla větší a výraznější než ostatní. Vycházel z ní hluk a kouřilo se z komínů. Další, která upoutala pozornost dobrodruhů, sloužila očividně jako centrála pro vojenské jednotky v rudo-zlatých uniformách, které společně se psy po dvojicích procházely areál. Ten byl celý oplocen dvou a půl metrovým plotem s ostnatým drátem. Dráty občas problesko magické jiskření. Do areálu vedly tři brány. Ta východní byla nejblíž jak hlavní továrně, tak pozorujícím Iron Kissovým hošanům.

Maliwor pomocí kouzla povolal sovu a sám se přeměnil v myš. Sova vzala myš do pařátů a druid tak podnikl letecký průzkum ze vzduchu. Přesto se nepodařilo najít nějakou pohodlnou a nenápadnou cestu dovnitř. Příležitost se objevila až po soumraku. Denní směna opouštěla areál a u východní brány čekala směna noční. Předák otevřel bránu, zkontroloval odchozí i příchozí a spolu s noční směnou zamířil zpět do areálu. Zatáhl za páku a dveře se začaly zavírat. Dobrodruzi ještě chvíli vyčkávali a teprve, když si byli jistí, že obě skupiny dělníků jsou dost daleko, rozhodli se branou proběhnout. Všichni to úspěšně stihli předtím , než se zcela zavřela.

Noční směna – na rozdíl do dobrodruhů – nemířila do hlavní továrny. Iron Kissovi hošani dorazili k okované dřevěné bráně na východní straně a Corvo je otevřel. Poté všichni prošli na dvůr továrny a bránu za sebou zavřeli.

Dvůr byl osvětlem plynovými lampami a stály na něm dva velké vozy s plachtou. Ze tří stran ho obklopovaly budovy a do každé ze dvora vedly dvoukřídlé dveře. Z těch jižních se ozývalo bublání a šplouchání, ze západních rachotily stroje a z těch severních byl cítit zápach krve a smrti. Družina se rozhodla prozkoumat severní budovu, ale nejdříve si musela poradit s dvojicí překvapených trolů, kteří zde hlídkovali. Po krátkém souboji, kdy Maliwor vyčaroval rostliny, jež trolům ovíjely nohy, Ristar, Riana i Jerok si užívali boj na blízko, zatímco zbytek družiny podporoval střelbou či magií, hlídka obou trolů skončila v kaluži krve. Pak již mohl Corvo otevřít severní dveře.

Velká místnost, která se před nimi otevřela, nebyla osvětlená,. A vlastně to bylo dobře, protože byla plná mrtvých těl navršených na hromady. Byla zde převážně monstra z dungeonu a zdálo se, že jsou na hromadách roztříděna podle nějakého klíče. V místnosti dále byly dřevěné bedny s orgány a částmi těl a v zadní části stály truhly s vybavením monster – použité zbraně, oblečení apod. Hrdinové místnost zběžně prozkoumali, a pak zamířili ke dveřím na jih.

Těmi se dostali do ještě větší místnosti. Ta se topila v šeru, které prosvětlovaly dvě zvláštní nádrže v severní části místnosti. Vycházela z nich zelená záře a dým (který se ukázal být trochu jedovatý). Kolem stěn stály jiné zvláštní skleněné nádrže plné tekutiny. V některých se vznášela dospělá těla monster, která vypadala jako právě narozená. Očividně nebyla při vědomí. Místnost naplňoval zvuk bublání a hučení, přičemž u západní stěny stály dva stroje, které žlutě světélkovaly a tiše předly. Průzkum byl narušen souboji s několika hlídkujícími monstry – létajícími meči a dvěma mrchodravci. Ty se podařilo porazit. Během boje si Riana všimla jakési ženy ukrývající se za stolem, který se nacházel v jižní části místnosti. Celá družina se k ní po vyhraném boji přiblížila, ale žena vykřikla a padla na zem mrtvá. Otrávila se jedem v zubu.

U mrtvé našla družina zvláštní klíč. Na stole pak jakési výrobní záznamy a luminiscenční kámen.

Z místnosti vedly další dveře na západ. Corvo jimi prošel jako první a dostal se na recepci – reprezentativní místnost s fontánou, prosklenými dveřmi, knihovnou, stolem, gaučem a stolem. Místnost byla v jižní části přepažena závěsem. Corvo šel za něj, aby prozkoumal další část místnosti, která se ukázala oddělenou společenskou místností pro personál. Byly zde stoly, židle a nějaké sudy. Zbytek družiny prozkoumal hlavní část recepce. Kromě dalšího luminiscenčního kamene a propagandistických letáčků o úspěších Umusumby narazili družiníci na grela – vznášející se monstrum vypadající jako mozek se zobákem a chapadly. Dalo by se říci, že grel tradičně paralyzoval Ristara, ale zbytek družiny ho zachránil a grela zabil.

Mezitím Corvo ve společenské místnosti zjistil, že jeden ze sudů není sudem, ale mimikem za sud se vydávajícím. Začal s ním bojovat. Hluk boje přilákat Taiwela a Mordaie, kteří klerikovi (který se v boji blýskl pár akrobatickými kousky) přšili na pomoc. Společně mimika přemohli.

Záblesky z použitých kouzel přílákaly k proskleným dveřím venkovní hlídku monster. Jen ale nahlédli dovnitř a odešli pryč. Ukrytých hrdinů si nevšimli.

Družina pokračovala dveřmi na sever, jimiž se dostali do další velké haly, která byla přepažena řadou dřevěných hrazení. Ve vzniklých výklencích byly hučící a syčící stroje, ze kterých vycházel tmavý kouř. Ohniště v jedené sekci bylo téměř vyhlaslé; očividně zde běžel úsporný noční provoz. Taiwel se rozhodl jeden ze strojů prozkoumat. Otevřel kryt a kreslil si do deníku schémata toho, co viděl.

Mezitím ale zbytek družiny překvapily velké ještěrky se šesti nohami a bodlinami na hřbětě. Jakmile se Corvo střetnul s jednou z nich pohledem, cítil, jak mu začali tuhnout nohy. Přítomné potvory byly bazilišci a družiníkům hrozilo zkamenění. Vypukl boj, ve kterém se třeba Ristar díval na protivníky odrazem od štítu, zatímco takový Mordai prováděl zvláštní otočky a obraty, aby zamezil přímému pohledu na monstra. I když byl boj nakonec vítězný, bohužel se baziliškům podařilo zkamenět dva družiníky – Corva a Jeroka. A teprve v té chvíli si Taiwel přestal hrát se strojem. Předtím z něj ale vyjmul nějaká ozubená kola, což způsobilo menší požár, který se ale podařilo uhasit. Nyní bylo potřeba vymyslet, jak oživit zkamenělé parťáky.

Zbytek haly se jal prozkoumat Thurgrin, který objevil dvoje schodiště; kamenné, vedoucí dolů a dřevěné, vedoucí vzhůru. Ačkoliv byl Thurgrin proti, družina se rozhodla jít prozkoumat sklepení.

Schodiště vedlo do kruhové místnosti se třemi východy. Stěny i podlaha místnosti byly kamenné a z leštěného kamene byly i dveře, které bez klíče nešlo otevřít. Taiwel zkusil na ty severní zaklepat. Po chvíli se otevřely a za nimi byl jakýsi mladík ve stejném plášti, jaký měla ona žena, která se otrávila. Mladík začal křičet: „Poplach! Jsou tu narušitelé!“, a tak ho Taiwel praštil pěstí do obličeje. Ten si to nenechal líbit, a tak se strhla rvačka, kterou odnesl mladík životem.

Družina pak pokračovala do místnosti na sever, kde se nacházelo několik kovových stolů s celou řadou alchymistických surovin. Byly zde různé části zvířat, všelijaké orgány, ale i části rostlin nebo lahvičky s různými tekutinami. Kromě toho stály u severní stěny tři hučící přístoje; každý s vypouštěcím ventilem a jiným obsahem. V prvním se filtrovala rudá tekutina podobná krvi. V druhém zelená tekutina, která se ukázala být agresivní kyselinou. A ve třetím jakési zelené spóry, které Maliwor odčerpak do lahvičky. Její obsah následně vdechl. Kupodivu se mu jen na chvíli udělalo špatně od žaludky, ale rychle to pominulo.

Taiwel posbíral různé lahvičky ze stolů a odběhl s nimi ke zkamenělému Corvovi. Jednu po druhé pak lil klerikovi na hlavu, až do té doby, kdy vypukla jakási chemická reakce, při níž začaly tekutiny kamennou hlavu rozežírat. Naštěstí se Taiwelovi podařilo reakci zastavit a Corvovu hlavu omýt. Nicméně kus hlavy byl nenávratně pryč.

To už družina zjistila, že podzemí stráží nemrtví ve zlato-rudých zbrojích, kteří procházejí ve dvojicích po chodbách. Z nějakého důvodu se hrdinové rozhodli za každou cenu vyhnout boji s nimi, a tak prozkoumávali podzemí opatrně a vždy se někde schovali, když na hlídku narazili. Takto prošli jakýmsi skladištěm plným rour, ve kterém sýpal a chroptil velký stroj, z něhož ucházela pára. V bednách a pytlích zde byl různých materiál – uhlí, písek, vápno, a také zbraně a zbroje pro monstra.

Skladiště bylo západně od kruhové místnosti. Vedly z něj další dveře na jih, kterými se družina dostala do další velké místnosti plné klecí. Ve většině byla monstra známá z Wicketova dungeonu. Byla v bezvědomí nebo tupě civěla před sebe. Nad klecemi byly ve stropě zavřené otvory. Družina místnost prohledala v naději, že zde najde nějaké stopy po zmizelém otci Hedviky. Když nic nenašly, zkusili ještě další dveře vedoucí na sever.

Tak se dostali do menší místnosti, která zapáchala močí a krví. Byly v ní dvě klece (v jedné byl obří pavouk) a cela se dvěma matracemi. V posledním rohu stál skřipec a vedle něj v krvi leželo mužské tělo stažené – až na hlavu – z kůže. Podle tváře Maliwor poznal, že se jedná o muže, který byl před pár dny odveden z hospodu U šeptající lebky. Zároveň popis seděl na Hedvičina otce. Kam se ale poděla jeho kůže?

Družina přešla do místnosti s klecemi a z ní vyšla dveřmi na východ. Za nimi stál překvapený muž – opět v plášti, podle kterého se dalo určit, že patří k odbornému personálu. Hrdinové ho povalili a začali svazovat, přičemž mu otevřeli pusu, našli zub s jedem a Taiwel mu ho vytrhl. Poté s mužem promluvili. Zkoušeli z něj vytáhnout nějaké informace, ale moc jim toho neřekl. Raději by se dal zabít, než by prozradil citlivé údaje. Souhlasil ale s tím, že namixuje lektvar pro odkamenění výměnou za svou svobodu. Potřeboval jen čerstvou baziliščí krev, esenci života a kouzelnou sůl. Esence života bylo bohužel jen přesně na dva lektvary, se kterými pak bylo nutné provést rituál. Toho se chopil Taiwel, který měl se svými znalostmi magie největší předpoklady, že to zvládne. Ale nepovedl se mu ani jeden rituál a oba lektvary byly vyčerpány zbytečně. Bylo potřeba namíchat další. K nim bylo nutné zajistit další esence života, které by se – podle slov zajatého odborníka – mohly nacházet v kancelářích v horním patře. Ballár tedy zůstal hlídat zajatce v místnosti s alchymistickými surovinami a zbytek družiny vyrazil do nejvyššího patra.

Velká místnost s kancelářemi měla dřevěnou podlahu a v jižní části gauče, kuchyňský kout s občerstvením a na stěně lovecké trofeje. Průzkum opět překazilo zjevivší se monstrum. Tentokrát to byl duch. Jeho děsivé vzezření způsobilo, že Riana náhle zestárla o 40 let (bylo jí náhle 60). Chvíli to trvalo, ale nakonec byl duch poražen a průzkum mohl pokračovat.

První místnost, do které se vloupali, byla skladiště. V něm byly stovky záznámů o výrobě monstrer, krabice s nářadím (vzal si ji Taiwel) a stojany s desítkami různých zbraní na blízko. Ristar si zde vzal meč pro sebe a sekeru pro Ballára a Thurgrin kladivo.

Další místnost, do které se pomocí páčidla dostali, byla zasedací místnost. Na stole ležely různé svitky s návrhy pastí a monster, ale také zápisy z porad, z nichž jeden byl zajímavější než ostatní. Obsahoval tento text:

• Zesílit monstra na 6. podlaží
• Donést babičce oběd
• Nasadit kočku na Ironkissovy hošany
• Sledovat Sekerníky
• Vyprat si oblečení před Arénou

Na stojanu se také nacházely velkoformátové mapy druhého, čtvrtého a šestého podlaží, které si družina sbalila s sebou, stejně jako žlutý svitek s číslem 95, jež se nacházel v zásuvce stolu.

I další místnost, která se nacházela v severozápadní části, byla zajímavá. Na stole se nacházela velká mechanická kalkulačka a ve skříních stovky dokumentů s vyčíslením nákladů a výnosů. Jedna skříň – celokovová v jihozápadním rohu – byla zabezpečena zvláštním zámkem. Prozatím to družina nechala být a šla do sousední kanceláře.

Byla to místnost vybavená luxusním nábytkem, dvěma kovovými skříněmi a s dveřmi vedoucími na východ. Na stole ležela zdobená čtyřhlavňová pepřenka, kterou ihned zabavil Taiwel. Na stole v rohu ležel jakýsi deník psaný sylvánštinou a navíc zašifrovaný. Jen občasné náčrty map naznačovaly, že se v něm bude psát mj. o Wicketově dungeonu. Kovové skříně byly opět zabezpečeny zvláštním visacím zámkem, takže hrdinové přešli do místnosti na východě.

Opět se jednalo o pěkně vybavenou místnost, ale jejím dominantním prvkem byla velká skleněná vitrína, ve které visela lidská kůže, na které byla vytetovaná jakási mapa.

Ještě než se družiníci rozhodli kůži z vitríny vyjmout, prohledali místnost a našli truhlu. Při pokusu ji otevřít, spustil Taiwel past, ale podařilo se mu vyhnout ostří, které se z truhly bleskurychle vysunulo. Uvnitř se nacházely části zajímavé zbroje – přilba, nárameníky a chrániče holení a předloktí. Zbroj si vzala Riana.

Pak už byla na řadě vitrína. Spojení slov a piktogramů na podstavci se ukázalo snadné. Sklo se odsunulo a družina mohla kůži vyjmout a vzít s sebou.

Jelikož Corvo byl zkamenělý, zkusil jednu z kovových skříní v šéfově kanceláři, kde byla nalezena pepřenka a deník, otevřít Taiwel, který pro tento účel objevil ve skladišti tři paklíče. I když se hodně snažil, zlomil dva z nich, než se mu podařilo skříň otevřít. Uvnitř se nacházelo hned několik zbraňových prototypů – různé inovativní výrobky, které se Taiwelovi zalíbily na první pohled. Kromě nich tu byly také dva kameny obsahující esenci života. S nimi se všichni vrátili k zajatci a ten z nich vyrobil hned čtyři odkameňující lektvary.

Taiwel to tedy zkusil znovu. Nejprve prováděl rituál u Corva a povedlo se mu klerika odkamenět na druhý pokus. U Jeroka to vyšlo také, a také na druhý pokus. Všechny lektvary byly pryč, ale oba družiníci se vrátili mezi živé. Jen Corvo utrpěl poškození hlavy, což mu částečně deformovalo obličej a trochu ovlivnilo fuknci mozku. Nebyl ale čas to nyní řešit. Družiníci se rozhodli vrátit do horního patra a otevřít zbývající kovové skříně. Ještě ale museli vyřeišt, co se zajatcem. A řešení bylo nasnadě. Místo slíbené milosti přišla smrt z rukou (respektive z nové pepřenky) Taiwela.

Zpátky v horním podlaží se družina trochu rozdělila. Taiwel a Maliwor šli do kanceláře šéfa, zatímco zbytek se vrátil do kanceláře s kalkulačkou, kde Corvo na první pokus otevřel zvláštní visací zámek a otevřel skříň, čímž dokázal, kdo je v této disciplíně v družině nejlepší. Ve skříni se nacházela raznice pro výrobu umusumbských mincí, dále zlaté cihly (12 kusů po 400 zlatých) a osm velkých měšců (každý obsahoval 100 zlatých mincí, které rozhodně nebyly z Umusumby). Ležel zde také modrý svitek s číslem 10.

Než se všichni mohli přesunout do šéfovy kanceláře k poslední zamčené skříni, ozvaly se na schodišti kroky a před kancelářemi se objevil sám šéf osobně.

Byl oděn do zvláštní zbroje a ozbrojen dvěma střelnými zbraněmi. Jednu měl místo levé ruky a byl na ni malý nápis „Ratatat“. V ruce pravé držel černý revolver. V té chvíli si Taiwel povdechl, jelikož nečekal, že se věštba Žofie naplní tak brzy.

„Vypadněte z mé továrny!“ zařval harengon a Mordai začal mumlat něco v tom smyslu, že je neutrální a že není na ničí straně.

Šéf továrny nepřišel sám, jak se hned ukázalo. Vedle něj se objevily dva bílé ženské přízraky s umučeným výrazem ve tváři a vznášely se ve vzduchu. Přestože družina měla jasno v tom, že musí harengona i s doprovodem zabít, byly tu jakési nesmělé pokusy o rozhovor (především ze strany Mordaie). Ale i Zinpetor věděl, že vetřelce bude muset zneškodnit, jen přecenil své síly.

Započal souboj. Zinpetor střílel z obou zbraní a jeho magické projektily uměly mrazit i paralyzovat. Bohužel ale neměl příliš štěstí a často minul, nebo jeho střelu odrazila zbroj cíle (jako v případě Ristara). Oproti tomu harengon i úpící přízraky schytávali rány ze střelných (především Taiwel pálil z pepřenek) i sečných zbraní (Ristar, Riana), a nechyběly mocné magické útoky (Corvo, Mordai). Svým zápalem a schopností nenechat se trefit zaujal i Thurgrin, bohužel jeho útoky kladivem i kouzly míjely cíl.

Zajímavou situaci vytvořil Ristar, když si pomocí kouzla na odvracení nemrtvých dokázal držet přízraky od těla, zatímco jeden z přízraků na paladina působil podobným magickým efektem. Ve výsledku se jeden k druhému prostě nemohli přiblížit.

Kulky a kouzla létala vzduchem. Jedna střela nakonec Thurgrina zasáhla a srazila ho k zemi. Padl i Corvo a později jeden z přízraků dostal Mordaie. Taiwel byl zasažen střelou z harengonova kanónu, která ho paralyzovala elektrickým výbojem. Jakmile efekt pominul, Taiwel se přiblížil k již hodně zraněnému Zinpetorovi, který odhopkal, aby na něj nemohli útočit nablízko, vypálil z pepřenek a ihned přezbrojil na brokovnici, kterou harengonovi zasadil poslední a smrtelnou ránu.

Ještě bylo potřeba pobít poletující přízraky, které se neustále nořily do zdí a vzápětí útočily z nečekaných míst. Ale i to se nakonec podařilo.

Po stabilizaci umírajících a jejich léčbě mohl Corvo otevřít poslední skříň, kde byly další jedinečné díly pro střelné zbraně na bázi střelného prachu, a také červený svitek s číslem 26.

Znavená družina zvažovala své další kroky. Bylo potřeba se dostat nenápadně pryč a zamést za sebou stopy. Alternativní variantou byl útěk z Umusumby. Finální plán měl podobu podpálení továrny a její částečnou demolici pomocí přehřátých a zablokovaných strojů. Zatímco to Taiwel s Mordaiem chystali, ostatní naložili veškerý lup (Ristar k němu přidal další zbraně ze skladiště) na jeden ze čtyřkoláků a Maliwor se ho rozhodl táhnout v podobě koně.

Nyní se ukázalo, že Zinpetor nepřišel sám. Na dvoře stála hlídka trolů a goblinů. V rámci improvizace na sebe Corvo seslal iluzi, takže když vyšel na dvůr, vypadal jako Zinpetor. Okamžitě seřval hlídku, že se flákají a že je vše jejich vina, přičemž jim nařídil, aby šli prohledat areál továrny a najít vetřelce. Vyděšená hlídka tak kvapně učinila.

Celá družina pak zamířila k východní bráně ven z areálu, ale i u ní stáli dva polozlobři. Corvo šel první a opět dvojici sepsul za neschopnost. Pak jednomu nařídil, aby zabil toho druhého a potom sebe. Polozlobr tak bez odmlouvání učinil a Iron Kissovi hošani zamířili nocí k domu paní Mořánkové. Za zády jim hořela továrna a jejich cestu doprovázely zvuky vzdalujících se výbuchů. Pro jistotu se ještě rozdělili a sešli se až doma. Kořist z vozu složili v domě paní Mořánkové a vůz odstavili u chrámu boha Corellona.

Ještě v podobě Zinpetora zašel Corvo na policejní stanici, kde je opět zkusil seřvat, ale zde to již nemělo takový efekt. Podezíravý policista chtěl Corva zdržet na stanici do příchodu svého nadřízeného, a tak klerik raději odešel.

Druhý den nad ránem zamířila Riana do nemocnice, aby si za 300 zlatých (musela si část této sumy půjčit od družiníků) nechala vrátit původní věk. Thurgrin zašel za matkou Hedviky a informoval ji o skonu jejího muže. Přinesl jí také 1.800 zlatých od Corva s Taiwelem.

Nyní ve vzduchu zůstalo několik otázek: bude jim k něčemu mapa na lidské kůži, kterou si přinesli? Bude mít požár v továrně vliv na chod Wicketova dungeonu? Co se píše v zašifrovaném harengonově deníku? Je Iron Kissova přítelkyně Talia opravdu tou kočkou, která na ně měla být nasazena? A hlavně – podařilo se dobře zamaskovat všechny stopy, které by policii mohly navést k Iron Kissovým hošanům?

Odpovědi se jistě brzy samy objeví.

Předchozí – Iron Kissův koncert a Jerokův souboj

Následující – Rozsudek nad Sharali