PARTIE KRVAVÉHO MÁGA

Po smrti krále Driqakxaxla se moc ve vesnici Vodokal vrátila do rukou trojice šamanů. Zatímco ti urovnávali vztahy ve vesnici, přidal se k družině Ristar, Riana a Ballár, kteří se nemohli zúčastnit předchozího dobrodružství. A hned další den dorazilo do Vodokalu poselstvo od kouzelníka Zarga. To tvořil jeden kopcový obr v černé zbroji, dva orkové a několik ropušáků.

„Krvavý mág Zarg Dhiigaa posílá své poselstvo, které ve jménu Lolth žádá o slyšení!“ zahájil svou řeč obr, kterému rudě zářily oči. Vůbec neřešil, že je král po smrti – chtěl jen vědět, jestli se ještěrci přidají k Zargově armádě. Jizorqu, vůdce šamanů, řekl, že stanovisko Vodokalu jim bude sděleno až po malém pohoštění. Ještěrci začali nosit jídla a poselstvo se do nich pustilo. Během jídla se ale ještěrci na posly vrhli s oštěpy v rukou a po krátkém boji je až na jednoho ropušáka všechny zabili. Přeživšího pak podrobili výslechu, aby jim upřesnil, kde se nachází Zargův hrad. Šamani totiž rozhodli, že hned ráno za úsvitu vytáhnou ještěrci v počtu padesáti bojovníků pod vedením dvou šamanů na Zarga. A zeptali se, zda se k nim družina přidá.

Družina souhlasila, i když si její členové nebyli jistí, zda je chytré vyrazit takhle narychlo na nepřítele, o němž věděli minimum. Pro jistotu napsali (a nakreslili) dopis, který Maliwor nechal po volavce poslat do Blutschlamu. V dopise stálo, že ještěrci za úsvitu vyrazí na mága a že by bylo dobré, kdyby do Vodokalu dorazily z Blutschlamu posily.

Za úsvitu se početná jednotka ještěrců a družina ve složení – Taiwel, Maliwor, Corvo, Ristar, Riana, Ballár, Iron Kiss, Mordai a Jerok – vydaly na východ k místu, které jim prozradil zajatý ropušák. V pozdním odpoledni již stáli na dohled od Zargova hradu a všimli si, že se pod ním nachází vesnice či tábor, z jehož ohňů stoupal k obloze dým. Ještěrci vyslali zvědy a družina také – Maliwora v podobě krysy a Mordaiova neviditelného ďáblíka. Zvědové přinesli zprávu o vojenském táboře rozloženém v údolí pod hradem, v němž měli stany a chatrče postavené orkové a ovládnutí tortlové, ropušáci a kopcoví obři s lítými vlky. Celkem zde bylo přes 100 jedinců.

Šamané přišli s plánem, že zaútočí po setmění ze dvou stran. Plán se ve spolupráci s družinou vyladil tak, že v noci, až tábor usne, proběhne útok ze tří stran (dvě jednotky ještěrců a družina), přičemž Iron Kiss, dudák a bubeník ještěrců se postarají o zmatení nepřítele tím, že budou hrát na dalších místech kolem údolí. To mělo vzbudit dojem, že útok je veden opravdu z několika směrů. Před samotným útokem pak měl do tábora vniknout neviditelný ďáblík a zapálit několik stanů a chatrčí, aby způsobil zmatek.

Padla noc a ďáblík vletěl do údolí. Úspěšně zapálil pár staveb. Vzápětí se ozvaly dudy a buben a ze tří stran do údolí vtrhli útočníci. Jeden z šamanů ukryl svou jednotku do mlhy, zatímco druhý kouzlem povolal několik aligátorů, kteří se vrhli do tábora. Hrdinové pronikli do údolí ze západu a chystali se vyběhnout po schodišti vytesaným ve skále, které vedlo nahoru k hradu.

Útok byl zpočátku více než úspěšný. V táboře panoval zmatek a ještěrci vítězili. Jenže po chvíli se nad bojištěm objevil sám levitující Zarg a započal svými kouzly útoky odrážet a konsolidovat své jednotky. V okamžiku, kdy se zdálo, že obránci uspějí a přejdou do protiútoku, objevila se v údolí Nejvyšší – Luba Dhiigaa, a spolu s ní Nama Cimaa, Tuqaalee Falfalaa a další 3 muži z Blutschlamu. Všichni nesli dýky, kterými se řezali a skrze svou krev vytvářeli krvavá kouzla, díky kterým útočníci opět začali získávat převahu. V okamžiku, kdy z kopců k družině doběhl Iron Kiss (jenž do té doby rozptylovat obránce svými dudami), objevila se u ní i Luba Dhiigaa. S tajejmným úsměvem řekla:

„Karmínová paní mi řekla, že budete potřebovat naši pomoc. A tak jsme přišli. Koukám, že právě včas. Tady venku už to zvládneme. Vy běžte do hradu a zastavte toho čaroděje, než provede nějaký rituál! Je mi nějaký povědomý… Buďte opatrní!“

Následně se vrátila do boje, zatímco hrdinové pokračovali po schodech k hradní bráně.

Bránu zavřenou na závoru otevřeli díky Mordaiově obětavosti. Pomocí kouzla se proměnil v obláček mlhy a protáhl se skulinou do hradu. Společně s družinou, která mečem páčila z druhé strany, se mu podařilo shodit těžkou závoru. V té chvíli už musel čelit útoku lítého vlka, který ho srazil k zemi a málem zabil. Naštěstí se zbytek hrdinů dostal dovnitř, vlka zabili a Mordaie zachránili.

Po prohlídce vstupní haly zaujaly družinu především zvláštní kovové dveře plné symbolů a run. Neměly ale žádný zámek nebo kliku a nebylo jasné, jak by se daly otevřít. A tak se hrdinové vydali pootevřenými dveřmi do další hradní místnosti, ve které byla kamenná socha škaredého chrliče. Z místnosti vedly další dvoje dveře a za jedněmi z nich právě svačil kopcový obr v černé zbroji. Část družiny s ním svedla vítězný souboj. Mezitím Mordai zkoumal sochu chrliče, kolem které spatřil závan magie. Onen závan souvisel s tím, že šlo o magického strážce, který na Mordaie zaútočil. Díky podpoře dalších družiníků se i jeho podařilo porazit.

Za posledními dveřmi bylo točité schodiště vedoucí vzhůru. Po něm se hrdinové dostali do místnosti se dvěma dveřmi. Zatímco většina prošla východními dveřmi a stanula ve společenské místnosti, kde svačil obr s lítým vlkem a dva orkové, Jerok šel na jih a překvapil v ložnici dva odpočívající orky. S nimi neměl moc práce a celkem snadno je zabil. Oproti tomu zbytek družiny se zapotil především s obrem a jeho vlkem, i když zde byl boj nakonec vítězný.

Ve společenské místnosti se nacházely dvoje dveře. Družina prošla těmi jižními do věže, ve které bylo další točité schodiště vedoucí vzhůru. Po něm se dostali do nejvyššího poschodí hradu.

Chodbou po kobercích hrdinové došli do místnosti s trojicí kamenných soch chrličů, stojany se zbraněmi, dvojicí okovaných truhel a dveřmi na sever. Mordai se zaměřil na průzkum sochu, zatímco Taiwel a Corvo se vrhli k truhlám a začali je otevírat. Iron Kisse zaujaly dveře na sever, které otevřel a vstoupil do další místnosti.

Otevřením truhel byla spuštěna past, která vypustila oblak jedovatého plynu. Iron Kiss zase shledal, že jeho socha není sochou, ale oživlým chrličem, který se pustil do obrany místnosti. Do boje se přidali i další členové družiny a chrliče se podařilo porazit. Mezitím si Taiwel cpal drahé kameny z truhly do vázy, jež stále nosí na zádech a Corvo balil kameny z druhé truhly do koberců. Vypadalo to na skutečně slušný poklad.

Iron Kiss a ostatní mezitím prohledávali dobytou místnost. Knihovna ani houpací křeslo nevypadaly tak zajímavě jako trojice předmětů ležících na stole v severozápadním rohu: přesýpací hodiny v měděné kouli s podstavcem, hvězdářský dalekohled a kniha „O portálech v souvislosti s pohybem nebeských těles“ od neznámého autora. Iron Kiss si vzal dalekohled, Mordai hodiny a Corvo knihu. V knize, která byla napsána nebeštinou, se jim nepodařilo nic přečíst, ale na jednom obrázku byly i přesýpací hodiny, které si odnesl Mordai. Bard si vzápětí všiml, že je na dalekohledu nakreslená runa. Ristar pak došel k závěru, že by mohla být klíčem k otevření zvláštních kovových dveří v přízemí. Než se k nim vydali, prozkoumali zbytek místností v tomto patře. V kuchyni a pokoji pro služebnictvo našli tři tortlí ženy, které vzali s sebou a ony jim byly velmi vděčné za záchranu.

V Zargově pracovně a ložnici pak našli další truhly s drahými kameny, ale také dva lektvary a dva magické předměty – Brýle noci a Perlu moci.

Ke kovovým dveřím v přízemí dorazili bez problémů. Ristar objevil, kde se na dveřích nachází runa nakreslená na dalekohledu, ale po několika marných pokusech, jak dveře otevřít, to byl Iron Kiss, který přišel s nápadem, že když je Zarg krvavým mágem, možná je nutné runu potřít krví. A to fungovalo. Dveře se otevřely a družina mohla pokračovat po schodišti za nimi, které vedlo do podzemí.

Hrdinové stanuli v podlouhlé místnosti bez východu. Začali proto zkoumat stěny, jestli zde není tajný vchod. To, co našli, předčilo jejich noční můry. Celá severní stěna odhalila po dotyku Mordaie a Corva svou pravou podobu. Iluze zmizela a místo kamenné zdi se na družinu šklebily desítky tlam a upíral zrak desítek očí hladové živé zdi.

Jen krvavé maso spojovalo hlavové tlamy a příšerné oční bulvy, které si vybíraly svůj cíl. Útok jedné z tlam vyřadil Mordaie. Ostatní se pustili do boje s šíleným netvorem. Jeho schopnosti byly děsivé. V jednu chvíli zeď chytila Corva a napůl ho pohltila. Dokonce použila jeho kuši k výstřelu! Taiwel na ni použil kouzelnou hůlku a zasáhl ji bleskem. Jerok a Ristar se ji pokoušeli zapálit. Nakonec se družině opravdu podařilo děsivou zeď zabít. Začala se rozpadat na krvavé kusy a odhalila velkou místnost, kterou strážila.

Uprostřed ní se na zemi nacházel kruhový obrazec s krvavými runami. V pěti kruzích leželo pět mrtvých těl orků a nad nimi se proplétaly provazce krve. Za symbolem na severu se nacházela přírodní jeskyně a v ní postava, která po chvíli přišla blíž.

Před hrdiny stanul krvavý mág Zarg a zkusil s nimi vyjednávat: „Dříve než dojde k něčemu, čeho budeme všichni litovat, tak poslouchejte. Mohu nás všechny zachránit. Jistě víte, že tenhle kus světa bude brzy spálen. A já našel cestu ven. Zhruba za šest měsíců, až se moje hodiny přesypou, budu moci otevřít portál na bezpečné místo. Přidejte se ke mně a pomozte mi zničit čaroděje z Blutschlamu! Využijeme pak jejich zásobárnu krve a otevřeme si cestu do bezpečí. Ve jménu Lolth, pracujte pro mě – hledám schopné služebníky.“

Jediný Taiwel měl zájem vést dialog, ale ostatní zaútočili. Souboj byl vcelku vyrovnaný. Zarg byl rychle několikrát zraněn (Taiwel do něj vypálil 8x v jednom kole), takže se rozhodl předčasně aktivovat portál a vetřelce do něj pomocí svých kouzel srazit. Ale podařilo se mu to pouze v případě Iron Kisse. Maliwor unikl o vlásek a ostatní – i když někteří dočasně znehybněni dalším kouzlem – stále statečně bojovali. Nakonec poslední ránu zasadil Mordai. Bylo to právě ve chvíli, kdy se v místnosti objevila Luba a další půlelfové z Blutschlamu. Jakmile spatřila Zarga, došlo jí, proč ji byl povědomý – byl to její bratr, kterého před nějakou dobou zajali kopcoví obři a byl považován za mrtvého. Bohužel nyní přišla pozdě a mohla se jen vrhnout k Zargovu zhroucenému tělu.

Ačkoliv cítila žal, nedávala Zargovu smrt družině za vinu. Naopak se k nim obrátila a řekla jim, že je jejich osudem, aby pokračovali ve své pouti portálem, který Zarg otevřel. Všichni družiníci postupně vstoupili do portálu. Poslední šel Corvo, kterému Luba řekla, že nemusí mít strach, že ho Karmínová paní vyhledá a ukáže mu další cestu. Pak už v místnosti nezbyl nikdo z hrdinů.