CESTA DO VODOKALU

Uplynul pouhý den od setkání s králem kopcových obrů, když si Nejvyšší – Luba Dhiigai zavolala všechny družiníky před svatyni Karmínové paní. Bylo ráno a Luba vypadala znepokojeně. Řekla jim:

„V noci jsem měla vidění. Karmínová paní mě varovala před mocným zlem, které přijde ze severu. Ještě je ho ale možné zastavit! Muž v černém s rudýma očima, který oplývá velkou mocí, nyní míří do vesnice jménem Vodokal, která se nachází u pramenů Matky řek. Tam se mu musíte postavit, pokud máme mít šanci na vítězství.

Karmínová paní mi také sdělila, že právě vy máte hrát důležitou úlohu při rozhodování o budoucnosti tohoto světa. Čeká vás ještě dlouhá a krvavá cesta s nejasným koncem. Ale už jste po ní vykročili a Vodokal je jen jednou z mnoha dalších zastávek.

Buďte opatrní! Pokud ale nechcete zmeškat svou schůzku s osudem, měli byste vyrazit co nejdříve.“

Když družina – v sestavě Taiwel, Maliwor, Corvo, Jerok, Iron Kiss a Mordai – výzvu přijala, Luba dodala:

„Jděte na sever přes les. Asi po 16 mílích vyjdete z lesa a spatříte Otce jezer. Do něj se vlévá Matka řek. Sledujte řeku k pramenům a naleznete Vodokal. Cestujte skrytě a nenápadně. Nikomu nevěřte. Nepřítel má oči a špehy všude.“

Pak si ještě vzala stranou Corva, aby s ním probrala cosi soukromě. Následně družina dostala jídlo a pití na cestu, a mohla vyrazit.

První zastávka byla u Barisylvy. Ta se opět nabídla komukoliv z družiny, ale nabídku sexu využil opět jen Iron Kiss a Maliwor. A byl to Maliwor, kdo zaslechl ženský hlas vydávající úpěnlivé zvuky. Zvuky vycházely z pod podlahy, takže když byl Maliwor opět venku a radovánkám s čarodějnicí se oddával opět Iron Kiss, proměnil se druid v lítého vlka a začal vedle domku hrabat díru, aby se dostal do sklepení. Mezitím ještě Taiwel udělal s Barisylvou obchod, takže ho pustila ke své výhni, aby mohl přetvořit kulky z pušky na kulky pro pepřenku.

Když Iron Kiss s Barisylvou vyšli ven, byla již vedle domku slušná díra. Čarodějnice požádala Maliwora (stále v podobě vlka), aby ji rychle zahrabal, ale ten ji místo toho znehybnil kouzlem. Následně se na ni chystal zaútočit, ale galantní Iron Kiss se před ní vrhnul. Nevšiml si, že čarodějnice pod vlivem znehybňujícího kouzla ztrácela svou falešnou podobu a vracela se do své podoby skutečné. Během pár vteřin zde stála zelená čarodějnice.

Strhla se drsná bitka. Maliwor coby vlk zakousl barda. Barisylva se opět mohla pohnout a vrhla se zpět do domku pro lektvary. Jerok se rozběhl, aby zastavil zuřícího druida. Corvo již před chvílí natrhal nějaké bylinky z čarodějničiny zahrádky a naplnil si jimi dýmku, z které teď spokojeně popotahoval. A asi právě tyto bylinky způsobily, že spatřil mohutné zvíře s tělem pokrytým tvrdými pláty kůže a s rohem místo nosu, jak se k němu blíží tanečním krokem a s úsměvem ve tváři. Chápal, že je to halucinace, ale zaujala ho natolik, že nosorožce následoval a ignoroval bojující kolegy.

Jerok se mezitím vrhl na lítého vlka a pokusil se ho znehybnit svými silnými pažemi. Taiwel v chatrči soustředěně odléval kulky, ale všiml si, že se v místnosti objevila Barisylva; poznal ji i přes její zelenou kůži a bílé vlasy. Zeptal se jí, co se děje, a dozvěděl se, že se jeho družiníci pomátli.

Do toho se pomocí kouzla do chatrče přemístil Mordai a pokusil se čarodějnici zabít dýkou. To se mu nepodařilo a Barisylva svými drápy zabila jeho. Pak do sebe nalila jeden z lektvarů, které vzala z poličky a zmizela.

Jerok dokázal zpacifikovat druida ve vlčí podobě. Řekl mu, ať se uklidní, pustil ho a začal zachraňovat umírajícího barda. To už se blížil i Corvo, který zanechal pronásledování vidiny. A i Taiwel ukončil práci a šel zjistit, co se vlastně děje.

Tak jak rychle bitka začala, tak skončila. Barisylva byla pryč a družina se dokázala opět zkonsolidovat a zachránit své padlé. Poté se Maliwor vydal do chatrče, v jejíž druhé místnosti našel poklop do sklepa. Slezl dolů, kde nalezl připoutanou krásnou vílu, jež se zdála být zcela mimo. Její zrak bloudil místností a z úst ji vycházely pouze nesouvislé steny a úpění.

Corvo vílu osvobodil z pout. Následně došlo k prohledávání chatrče. Při něm se našla lahev se stříbrným pramenem z vílí divočiny. Když se lahev dostala do rukou víly-nymfy, její stav se na chvíli zlepšil. „Stříbrný pramen musí být vrácen,“ řekla, ale další slova již z jejích úst neuslyšeli. Jen Mordai díky telepatii zjistil, že si nymfa přeje být odvezena na ostrov k bráně do vílí divočiny. Dál již půjde sama.

Hrdinové splnili její přání, odvezli ji na ostrov a nymfa – poté, co utrhla květy dvou květin – prošla i s lahví do vílí divočiny.

Družina pak pokračovala na sever, až v pořádku dorazila k Otci jezer. Aby mohli pokračoval podél řeky, která se do něj vlévala, bylo nutné jezero obejít. Při obcházení zprava bylo nutné jít přes vesnici, která se z dálky (i po průzkumu Mordaiovým ďáblíkem) zdála zcela prázdná. Pouze Jerok a Mordai hlasovali pro cestu přes ni, ostatní chtěli jezero obejít zleva. Družina se tedy rozdělila.

Taiwel, Corvo, Maliwor a Iron Kiss obcházeli jezero ze západu, aby se vesnici vyhnuli. Jerok a Mordai obcházeli jezero z východu, přes vesnici. Cesta k ní vedla mezi obilným a kukuřičným polem. Z polí na hrdiny shlíželi ohyzdní strašáci. Náhle Jerok doslova ztuhl hrůzou a na Mordaie se vrhl jeden ze strašáků. Očividně nešlo o obyčejné slaměné panáky. O něco později se Jerok opět mohl pohnout a společně s Mordaiem (a jeho ďáblíkem) se pustili do souboje se strašáky, kterých příbývalo.

Mordai zapálil obilné pole (což mělo být jednak znamením pro druhou část družiny, že mají problémy a jednak to mělo spálit strašáky) a poslal ďáblíka, aby oheň roznesl i na pole další. Potom s Jerokem postupovali do vesnice.

Vesnice se zdála opravdu prázdná. Když z hořících polí nevylezl žádný strašák, začali Jerok a Mordai vesnici prohledávat. Domy byly prázdné, vybavení nezničené. Mezi domy rostla vysoká tráva. Teprve, když Jerok otevřel dveře do největší budovy, objevilo se živé stvoření. Bohužel jím byla nebezpečná bestie se lvím tělem, pokřiveně humanoidní hlavou, kožnatými křídly a ocasem s ostny. Okamžitě na půl-orka zaútočila.

Při boji odpadl Mordai, ale Jerokovi přispěchal z jednoho domu nečekaný spojenec. Příslušník rodu tortlů, mající znaky lidí i želv. Vrhl se na příšeru oštěpem a pomohl ji Jerokovi zabít. Pak odtáhli Mordaie do jednoho z domů, ošetřili ho a narychlo se představili.

Jerok zjistil, že tortl se jmenuje Thargal Shellheart a je posledním obyvatelem této vesnice. Býval to lovec a hraničář, nyní je stár, ale musel se znovu chopit zbraní, protože čaroděj – kterého nazývá Krvavý – odvedl z vesnice (která nese název Osmol) všechny jeho obyvatele.

Mezitím do vesnice spěchal Maliwor v podobě vlka nesoucí na zádech Iron Kisse. Za nimi běželi Corvo a Taiwel. Všichni si všimli další okřídlené bestie, která letěla oblohou a zaměřila se právě na Maliwora. Nicméně ten s bardem na hřbetě dorazil do Osmolu o něco dříve než ona. Došlo k rychlému pozdravení s Jerokem, Mordaiem a Thardalem a započal další boj. Okřídlená bestie byla zaskočena druidem, který ji držel od družiny pomocí vyvolaného větru. Pomocí dalších kouzel a střelby se podařilo družině i v tomto boji zvítězit. Chvíli po vítězství dorazil do vesnice i Taiwel a Corvo.

Jelikož je Thargal varoval, že ve vesnici bývají tyto bestie – které nazýval mantikorami – tři, ukryla se družina spolu s ním v kopcích severně od Osmolu. Tam jim Thargal odpověděl na všechny jejich otázky.

• Kdo jsi? Jsem Thalgar Shellheart, lovec z rodiny tortlů z vesnice Osmol.
• Co jsou tortlové? Jsme stará rasa spřízněná s lidmi i želvami. Moje rodina se usadila zde v Osmolu a po letech bojů s ještěrci z Vodokalu jsme si svou vesnici uhájili. Náš druh pochází z daleka a moje rodina se podle příběhů vyprávěných u ohně dostala na toto místo skrze jakýsi magický portál.
• Co nám můžeš říct o Vodokalu? Je to špinavá vesnice obývaná nevyzpytatelnými a zákeřnými ještěrci. Je potřeba si na ně dát pozor. Jestli jsou již na straně Krvavého, pak vstup do Vodokalu bude extrémně nebezpečný.
• Kdo je Krvavý? Je to zlý čaroděj, který si libuje v krvavých kouzlech. Je mocný. Dokáže ovládnout druhé a učinit z nich své loutky. Odvedl všechny obyvatele Osmolu – ať již skrze násilí a výhružky nebo pomocí magie. Kam je odvedl, nevím. Ale zdá se – podle toho, co jsem zaslechl od jeho služebníků, když odváděli zajatce – že buduje armádu.

Následně se družina s Thargalem domluvila, že je zavede k Vodokalu, ale zůstane ukrytý poblíž, jelikož jeho přítomnost v řadách družiny by mohla zkomplikovat vyjednávání. Vodokal a Osmol spolu totiž před lety válčily a ještěrci nesnáží tortly.

JEŠTĚRČÍ SCHIZMA

Cesta do Vodokalu již probíhala bez problémů. Thargal se poblíž ukryl a družina vešla po mostu do vesnice plné chýší postavených na blátě mezi bažinami. Když byli ještěrci přivedeni před chýše krále a šamanů, ukázalo se, že mluví dračí řečí, kterou v družině ovládal jen Maliwor. Stal se tedy překladatelem.

Král ještěrců jménem Driqakxaxl rozhodl, že s družinou bude jednat, až dva z hrdinů zkusí složit Zkoušku dospělosti, přičemž stačí, aby uspěl jeden z nich. Maliwor se přihlásil dobrovolně a král vybral Taiwela.

Zkouška spočívala v přinesení lebky (tortla) vhozené do bažiny obývané krokodýly dříve než časoměřič hodí 20 kamenů. Úsek bažiny byl obehnán palisádou a v bažině samotné bylo několik dřevěných platform, po kterých se dalo chodit a běhat.

Lebka byla vhozena a oba borci se pro ni vrhnuli. Maliwor se změnil v krokodýla, což mu dalo výhodu. Taiwel se v bažině utkal s krokodýlem. Lebku vítězně přinesl Maliwor a ještě se vrátil pomoci Taiwelovi v boji.

Splněním zkoušky mohlo započít jednání. Maliwor řekl, že ještěrcům přinášejí vědomosti a varování před zlým kouzelníkem. Driqakxaxl je překvapil sdělením, že Zarg – jak se kouzelník jmenuje – je již kontaktoval s nabídkou, aby se k jeho armádě připojili a společně zaútočili na Blutschlam. A zeptal se družiny, co si o tom myslí oni?

Jelikož Maliwor zmínil, že mají v řadách věřícího v Lolth, Driqakxaxl se zdál potěšen, protože – jak družinu informoval – i Zarg věří v bohyni Lolth. Nabídl družině, aby si postavila tábor ve Vodokalu a vyčkala s nimi příchodu poselstva od Zarga, které má dorazit do dvou dnů.

Když družina opouštěla krále, jeden ze šamanů jménem Jizorqu, si odvedl stranou Taiwela a lámanou démonštinou se ho zeptal, k jaké straně by se přidal, kdyby věděl, že ve Vodokalu existují dvě frakce ještěrců? Jedni – stojící za králem a uctívající démona Sess´inku – se chtějí přidat k Zargovi, zatímco druzí – stojící za šamany a uctívající boha Semuanyja – by se raději přidali k Blutschlamu proti Zargovi. Které straně by dal přednost? Taiwel odpověděl, že k té šamanské a Jizorqu mu řekl, že v tom případě by bylo dobré, kdyby někdo zařídil, aby král do dvou dnů zmizel nebo ho potkala smrtelná nehoda. Ale taková, která by ani trochu nevrhala podezření na družinu nebo na šamany. V případě, že by se to povedlo, by šamani získali opět moc nad celým kmenem a splnili by své sliby.

Taiwel se poradil s družinou a večer šamanovi potvrdil, že do toho půjdou a o Driqakxaxla se postarají. Zbývalo vymyslet dobrý plán. A to se ukázalo jako problém. V družině nebyl nikdo, kdo by dokázal Driqakxaxla nenápadně zabít, plán s jedem měl své mouchy a neschůdný se ukázal i plán s vložením dynamitu do jeho zadku. Už jen proto, že již nikdo neměl dynamit.

Po zmapování programu králova dne (na to padl první den) se nakonec ukázalo, že nejlepší bude napadnout Driqakxaxla, až bude se svými muži na lovu ryb. Útok měl být sveden na tortly, o kterých se ví, že jsou ve službách Zarga. Z toho důvodu se plánu účastnil i Thargal spolu s Corvem, který na sebe vzal podobu tortla a ještě kouzlem vytvořil svého dvojníka. Byl s nimi i Taiwel, který firugoval jako odstřelovač.

Oproti tomu Jerok a Maliwor využili nabídky a druhý den se přidali ke králi a vyrazili s ním na lov. Driqakxaxl, čtyři ještěrci a dva družiníci se pustili do lovu ryb oštěpy a kyji v řece. Mezitím se hlavní úderný tým, jež je stopoval, usadil v lese nad řekou. Taiwel se pustil do střelby na krále. Thargal s Corvem se ještěrcům ukázali a také útočili na dálku (Thargal oštěpy – i když dva z pěti při útoku zlomil), přičemž cílem bylo zabít krále a ostatní nechat na živu, aby mohli svědčit, kdo útok provedl. Mezi zraněnými měl být i Jerok nebo Maliwor, aby vše vypadalo věrohodně.

Nešlo vůbec o lehký úkol. Král se kryl za ostatní ještěrce, takže nakonec musel Jerok zakročit více a nápadněji, než bylo v plánu. Kouzly hodně přispěl i Maliwor, a jeho větrná zeď nebo rostliny chytající ještěrce za nohy byly efektivní a nenápadné zároveň. Nakonec se podařilo krále zabít, ale z jeho čtyř mužů byli hned tři zabiti. Tudíž zbyl pouze jeden svědek, který řekl, že tělo krále musí být odneseno do Vodokalu a o dalších krocích rozhodnou šamani.

Předchozí – Audience u krále obrů

Následující – Partie krvavého mága