Okolo 11 hodiny večerní dorazila do domu Iron Kissových hošanů očekávaná návštěva. Nebyl to ale starší mapach, ale mladá mapaší slečna, která se představila jako Arika. Řekla všem, že chce město zbavit Dellarda, protože je to hajzl, která stojí za smrtí mnoha lidí z Umusumby. Sdělila jim, že je viděla předchozí den řádit v Západní továrně, kterou pozorovala, protože pracuje na nalezení tří dílů mapy k Auru. A i když jí jejich styl přijde docela nápadný (zapálení továrny), ráda by spojila síly. Ví totiž, kde se nachází muž, který má na těle vytetovanou další část mapy a nemá zrovna spojence, se kterými by se za ním mohla vypravit.

Ristar na ní raději seslal kouzlo, pod jehož vlivem nemohla vědomě lhát, aby si potvrdil, že v zásadních věcech nelhala. Arika prošla testem a přednesla družině svůj plán. Druhý člověk s mapou na těle má být pacientem blázince. Blázinec je ukrytý v podzemí pod nemocnicí. Od svých kontaktů se Arika dozvěděla, že v blázinci jsou vězněni také političtí vězni, mezi které by měl hledaný muž patřit. Po událostech v Západní továrně by mohlo dojít k likvidaci politických odpůrců Dellarda, a tak je nutné jednat co nejrychleji. Arika by chtěla do blázince nenápadně proniknout následujcí noc.

Všichni souhlasili, že jí pomohou a líbil se jim i její plán. Na oplátku ale požadovali, aby jim Arika pomohla dostat někoho (Sharali) z vězení. Mapaška slíbila, že jim s tím ráda – v rámci svých možností – pomůže.

Arika odešla do noci, ale ještě předtím se s družiníky domluvila, že se sejdou další noc v 11 hodin večer uvnitř nemocnice. Slíbila, že tam dorazí první a otevře západní dveře. V nemocnici měl být jen jeden noční strážný.

Další večer se v nemocnici sešli dle plánu. Iron Kissovi hošani (Taiwel, Corvo, Iron Kiss, Maliwor, Mordai, Jerok, Ristar, Ballár, Dora + Kalahari; kromě Riany a Thurgrina) museli za pomocí krycího kouzla přejít přes střechy do ulice, ve které Mordaiův ďáblík zhasl lampy, a pak v klidu a nenápadně došli až do nemocnice. Uvnitř se setkali s Arikou, která jim řekla, že v nemocnici není jeden strážný, ale je jich zde více (patrně jako reakce na události v Západní továrně).

Družina s Kirou procházela ztemnělé chodby nemocnice a naslouchala u dveří do ordinací. Za jedněmi zaslechli chrápání, tak je Corvo otevřel a vešel dovnitř. Voják (člen Zinpetorovy gardy) nejdříve myslel, že ho jde nějaký kolega vystřídat, ale když zjistil, že jde o vetřelce, vypukl boj. Voják odolával, ale nakonec byl sražen k zemi, poraněn a svázán. Při výslechu do něj Maliwor nalil bleskovku (jeho speciální nápoj, který vojákovi způsobil strašný průjem). Voják jim řekl, že vchod do podzemí je v severovýchodním rohu nemocnice. Družiníci ho nakonec zabili a sebrali svazek klíčů, který u něj našli.

Iron Kissovi hošani se přesunuli do severýchodní části nemocnice, kde našli těžké kamenné dveře s numerickým zámkem (na čtyři čísla) a ampliónem v horní části. Došlo jim, že potřebují správný kód, jinak že spustí alarm. Vydali se tedy prozkoumat všechny ordinace.

V jedné, která byla určena pro bohatou klientelu, byl další voják. Tomu se dařilo díky úhybným manévrům dlouho vzdorovat, ale i on nakonec podlehl přesile (Maliwor vytvořil těžký terén, Kalahari Mrazivý dotyk, Corvo, Taiwel i Iron Kiss zkoušeli uchvácení. Ballár ho trefil sekerou. Kira ho trefila dýkou.), a byl svázán a vyslechnut. Řekl vetřelcům, že kód by měl znát vedoucí nemocnice, který je v noci doma, ale jeho ordinace by měla být jedna z těch dvou v chodbě na západ. Iron Kiss nadhodil, že by tam někde mohl být třeba lístek s kódem, a tak vyrazili pátrat (jen Corvo se zdržel, aby vojáka zabil).

V jedné z oněch dvou ordinací opravdu našli papírek s číselnou šifrou. Našla ho Dara a dala se s Maliworem do luštění. Mezitím ostatní procházeli zbylé ordinace a v jedné svedli souboj s dalším vojákem. Když pak byla šifra doluštěna, přesunuli se všichni ke dveřím s číselným zámkem a Maliwor zadal čísla 5579. A dveře se otevřely.

Místnosti za ní dominovala kovová klec s posuvnými dveřmi a tlačítkem, které Maliwor ihned stiskl. Ozvalo se hučení a lana visící v kleci se dala do pohybu. Za chvíli se shora na lanech snesla plošina, na které stál podstavec s pákou. Kromě výtahu bylo v místnosti ještě schodiště vedoucí dolů. Všichni se rozhodli sejít po schodech, jediný Maliwor nastoupil do výtahu, zatáhl za páku a plošina ho svezla do sklepení.

Družinu sestupující po schodech přivítal hlas hlídkujícího vojáka: „To je fajn, chlapi, že mě jdete vystřídat. Běhá mi z toho tady mráz po zádech. Doufám, že mi taky nesete něco dobrýho k pití!“ V podstatě to byla jeho poslední slova, protože se na něj družiníci vrhli a zabili ho. Pak začali propátrávat místnosti v podzemí. Šlo o tři skladové místnosti plné lékařské evidence, lékařských materiáů, a také protézami rukou, nohou, ocasů, rohů apod. z biologických materiálů. Zvláštní ale bylo, že tu nikde nebyly žádné dveře ani chodba, kterou by se dalo pokračovat dál. Přitom se blázinec měl nacházet pod nemocnicí. Iron Kissovi hošani znovu vše propátrali, až si Corvo nakonec všiml pětice malých prohlubní na stěně v západní místnosti. Čtyři prohlubně byly vedle sebe a jedna pod nimi. Ristara napadlo, že by tam mohly pasovat prsty. Iron Kiss použil svou magickou neviditelnou ruku, vkládal prsty v různých kombinacích, ale nic se nestalo. Jerok už se na to nemohl dívat, a ve chvíli, kdy se Corvo poohlédl po nějaké protéze pravé ruky, vložil do prohlubní všech pět prstů pravé ruky. Prohlubně se pod prsty uvolnily a pohltili Jerokovy prsty po celé jejich délce. Jakmile měl barbar prsty ve zdi, zeď se kolem nich sevřela a odsekla je od jeho ruky! Nebohý válečník odstoupil od zdi a začal si ovazovat krvavý pahýl.

Corvo v jedné z krabic nalezl trochu opotřebovanou protézu pravé ruky, která měla skrčený palec, prostředník a malíček, zatímco na ukazováčku bylo napsané číslo 2 a na prsteníčku číslo 3. Aby o protézu nepřišly, přikládal klerik do prohlubní jiné protézy (a ruce zabitého vojáka) v různých kombinacích vztyčených prstů. Nic nefungovalo a zeď oddělovala prsty od rukou. Až nakonec Ristar a Corvo přišli na správnou kombinaci, kdy bylo potřeba vložit ukazováček (libovolné) pravé ruky (z biologického materiálu) do druhé prohlubně zleva v horní řadě a prsteníček hned vedle něj do třetí prohlubně zleva. Když tak Corvo protézu přiložil, zeď prsty pohltila, pak se ozvalo cvaknutí, ruku šlo bez problémů vyndat a stěna se odsunula stranou. Za ní se objevil průchod do menší místnosti. V ní stál bledý muž v nepříliš kvalitní zbroji s prázdným výrazem ve tváři a starým mečem v ruce. Ihned beze slov zaútočil.

Souboj s ním spestřil Maliwor větrem, který vykouzlil. Kalahari do větru hodila sádru z pytle, kterou předtím našla ve skladišti a později také vrtačku. Strážný byl nakonec družinou zabit. Započal průzkum druhé části podzemí, které se skládalo z dalších pěti obytných místností (kuchyně, jídelna, záchody, ložnice a sklad). Zde bylo nutné bojovat s dalšími thrally, jak se stvoření s prázdným pohledem nazývala. V jídelně pak dokonce byl jeden více silný, který útočil pomocí jakési psychické energie. I toho porazili, přičemž poslední zásah mu zasadila Kalahari vrženým pohrabáčem!

Po porážce posledního thralla v této části podzemí se družina shromáždila u schodiště, které se nacházelo ve skladišti a vedlo hlouběji do podzemí do obdelníkové místnosti, v jejímž jihovýchodním rohu byl přistavěn velký box, ze kterého sálal chlad. Než ho ale mohli Iron Kissovi hošani prozkoumat, museli porazit silného thralla (elfa), který odpočíval na gauči u konferenčního stolku (Iron Kiss použil dost hlučné kouzlo, ale naštěstí to nemělo žádnou odezvu). Poté Corvo otevřel kamenné dveře do boxu a Kalahari do něj vstoupila.

Šlo o chladící box, ve kterém hned na kraji stál sněhulák, kterého se čarodějka velmi lekla. Kolem sněhuláka se válely kupky ledu a sněhu, ve kterých bylo hned několik mrtvých těl v různém stadiu rozkladu (včetně koster). Některá mrtvá těla vykazovala známky mučení (včetně zranění elektřinou).

Z místnosti, kde se nyní družina nacházela, vedla chodba na sever. Z ní občas doléhalo vzdálené sténání a šílený smích. Hrdinové vyrazili chodbou na sever a došli do místnosti hexagonového tvaru, z níž vedlo šest východů (jedním – tím jižním – dobrodruzi přišli). Z některých z těchto chodeb se ozývaly zvuky:

Severozápadní chodba – ticho, jen občasné zabzučení připomínající vrnění kočky kombinované se zvukem jisker stoupajících z ohně

Jihozápadní chodba – občasné tiché zasténání či nějaká tupá rána – vše hodně tlumené

Jihovýchodní chodba – vzdálený šílený smích a letmé zarachocení řetězu. Vše hodně tlumené.

Severovýchodní chodba – vzdálené zvuky. Nesrozumitelný šepot, výkřiky, smích, sténání.

Hrdinové se rozhodli jít severovýchodní chodbou, která končila dřevěnými dveřmi. Corvo je otevřel. Za nimi byla malá místnost s kamennými dveřmi, dřevěným pultíkem a židlí. Na ní seděl mladý muž ve světlém úboru a vedle něj postával strážný thrall. Klerik zkusil předstírat, že má psychické problémy a hledá zde odbornou pomoc. Heron – jak se mladý doktor jmenoval – se nabídl, že zajde pro doktora Flamenga, ale když v chodbě narazil na zbytek družiny, který odmítl ustoupit, vrátil se zpět do malé místnosti a zkusil zabouchnout dveře. V tom mu zamezil Iron Kiss a začal boj. Thrall v něm byl zabit (dorazil ho Maliwor s vlky, které vyvolal), Heron byl zajat a po výslechu také zabit. V místnosti se nacházel klíč ke kamenným dveřím, za kterými se ozývalo sténání i smích. Corvo je otevřel a družina vešla do velké místnosti se dvěma řadami postelí, na kterých leželo několik lidí.

Někteří pacienti byli letargičtí, jiní spali a další vydávali všemožné zvuky od smíchu po pláč. Nikdo z nich nebyl agresivní, ale ani komunikativní. V místnosti byla cítit moč a pot. Družina místnost i její osazenstvo opustila a vrátila se do centrální hexagonové místnosti, odkud tentokrát pokračovala chodbou na jihovýchod. Na jejím konci byly opět dřevěné dveře a za nimi dva thrallové, které hrdinové celkem snadno přemohli. Pomocí svazku klíčů, který visel na stěně, otevřel Maliwor (který si dal souboj s Corvem, komu se dveře podaří dříve odemknout; tzn. Corvo zkoušel šperháky a Maliwor hledal na svazku správný klíč) kamenné dveře a před Iron Kissovými hošany se objevila slepá chodba lemovaná dřevěnými dveřmi s malými průhledy. Zpoza dveří, které vedly do malých a neútulných cel, se ozývaly různé zvuky.

Družiníci poslouchali a nahlédli do cel. V první byl muž v roztrhaném rouchu, který jakoby kázal. Ve druhé mapach s těkavým pohledem, který si o sebe třel tlapky. Ze třetí se ozývaly nadávky a výbuchy hněvu, které ze sebe sypal chlápek s prošedivělými vlasy. Když Corvo celu otevřel, okamžitě byl mužem napaden, a tak mu nezbylo, než ho zabít. V cele čtvrté byl vousatý muž, který měl na těle vytetovanou mapu. To byl muž, pro kterého přišli!

Když byla cela otevřena, muž se představil jako Donny Dlouhán a zpočátku byl trochu nedůvěřivý. Když si ale všiml Ariky, oči se mu rozzářily a ihned v ní rozpoznal Wicketovu sestru Kiru. Mapaška se tedy přiznala, že opravdu je Wicketova sestra a že to neměla v plánu prozradit, dokud si nebude jistá, že Iron Kissovým hošanům může důvěřovat. Bylo jasné, že Donny půjde s nimi, ale družina nakonec prošla a otevřela všechny zbývající cely, aby zjistila, kdo se v nich ukrývá. A tak družiníci poznali hobitího tesaře z odbojové skupiny, který se hned chtěl ujmout velení. Dále elfího diplomata a tabaxiho, který slyšel hlasy duchů. I když váhali, nakonec osvobodili z cel všechny a vrátili se do centrální místnosti.

Další kroky je vedly do jihozápadní chodby. Za dřevěnými dveřmi byl silnější harengonní thrall a doktor Beg. Oba byli nakonec zabiti a hrdinové se s pomocí dalšího svazku klíčů dostali do další chodby lemované dveřmi do cel. I zde u každých dveří poslouchali a podívali se dovnitř, aby nakonec všechny cely otevřely. V tomto byl dominantní především Taiwel, který se každého ptal: „Co jsi zač?“ a dále pak, zda se k nich chce přidat. Jeho zapálení bylo takové, že někteří z politických vězňů došli k závěru, že se jedná o revoluci, což ji gunslinger nerozmlouval. Na dotaz zachráněného opozičního politika Embrewa Kolta, jestli jich na revoluci není málo, bez mrknutí oka odpověděl: „Teprve začínáme!“

Mezi dalšími zachráněnými byl muž, co ve všem viděl spiknutí, hobit-kleptoman, depresivní elf, co ztratil smysl života, hyperaktivní harengon, bývalá vojanda, elf s nutkavou potřebou provádět rituály na záchranu světa, kněz posedlý očistou duše a kameník, který se do blázince dostal proto, že vytvářel sošky Dellarda s obřím penisem.

Iron Kissovy hošani odvedli všechny zachráněné do hexagonové místnosti a sami se pak vydali chodbou na severozápad. Zde prošli místností s děravým závěsem a třemi ustlanými postelemi a prošli dveřmi do místnosti s „léčebnými procedurami“.

Nikdo zde nebyl, jen ticho protínalo ellektrické vrnění vycházející z jednoho ze strojů. Ve vzduchy byla cítit krev a moč, ale také zvláštní esence strachu. Na mnoha místech visely ze stropu řetězy, které se občas zhouply a zacinkaly jeden o druhý.

Procedury byly rozděleny přepážkami do šesti stanovišť. Na prvním se nacházela vyvýšená postel s okovy na připoutání rukou a nohou. Na posteli ležela pila a trnová koruna. U postele stály dvě židle. Na druhém stanovišti stála vychládající velká kovová nádoba, ze které stále unikalo teplo a kouř. Léčba zde očividně probíhala tak, že byl pacient zavřen do nádoby, která se ohřívala.

Dalšímu stanovišti dominovala nádrž postavená na výšku s průhledem do místnosti. Uvnitř byla voda a léčba probíhala tak, že se pacient zavřel do nádrže, ta se naplnila vodou a pacient se buď topil nebo mohl mít přívod vzduchu a v nádrži plaval. Čtvrté stanovště zahrnovalo malý bazén a okovy. Pacienti zde mohli být topeni, omýváni nebo prostě drženi po hodiny v ledové vodě. Páté stanošti nabídlo úchyty na stěně, ke kterým mohli být pacienti připoutání. Byla zde také klec.

Na posledním stanovišti stál vysoký přístroj, který vydával zvuk podobný vrnění. Zvuk způsobovala elektřina, která se i nyní občas zableskla na vrcholku přístroje v podobě bílo-modrého výboje. Na stěně byla páka, kterou se přístroj spouštěl. Očividně bylo možné pacienta na přístroj napojit kabely, a pak do něj pouštět proud.

Iron Kissovi hošani vše prohlédli a vrátili se do centrální místnosti. Zbývala poslední chodba, kterou neprozkoumali. Vedla na sever a na jejím konci byly masivní dveře s tepanou železnou tváří. Když k nim družiníci došly, ozval se z ní hlas: „Řekni správné jméno a projdeš!“ Bylo jasné, že je potřeba vyslovit správné heslo a dveře se otevřou. Naštěstí se mezi zachráněnými našlo několik, kteří se shodli, že heslo je Lobotomie. Po jeho vyslovení se dveře otevřely.

Za nimi se nacházela velká kruhová místnosti s trojicí dřevěných dveří. Za dvěma z nich byly prázdné pracovny, ale v té třetí se nacházel zmatený hobit, kterého družiníci ihned lapili. Byl to samotný doktor Flamengo, netušící, co se děje.

Ristar se na něj obořil s tím, že je posílá Dellard, který je nespokojený s jeho prací. Flamengo to nechápal, říkal, že jeho léčebné metody mají výsledky a že to rád osobně Dellardovi sdělí. Ristar mu ale nedal šanci a doktora zabil. Pak vzali složky všech zachráněných pacientů a všichni se bezpečně přesunuli do přízemí nemocnice. Zde vymysleli plán dalšího postupu, protože s tak velkou skupinou by v ulicích města nebyli příliš nenápadní; navíc někteří zachránění nebyli příliš spolupracující.

Jerok se rozhodl rovnou zůstat v čekárně a počkat, až nemocnice otevře a on si bude moci nechat ošetřit zraněnou ruku. Kira a Donny vyrazili společně do tmy, přičemž Kira slíbila, že večer přijde do domu Iron Kissových hošanů s detailně překreslenou mapou.

Současně pak odešly další dvě skupiny. Jedna zamířila domů a za pomocí kouzel, nenápadnosti a lezení po střechách se tam bezepčně dostala. Byl v ní Iron Kiss, Kalahari, Maliwor, Mordai, Ristar, Ballár a Dara.

Druhá skupina obsahovala všechny zachráněné, a vedli jí Corvo a Taiwel. Prakticky ihned, co se – kryti kouzlem – dostali z nemocnice, zmizel v nočních ulicích hyperaktivní harengon Brannick Quickpaw plný radosti, že může běhat a skákat. Oproti tomu, Lukas Jarr se vrátil do nemocnice hledat své apoštoly.

O něco později se oddělila Serina Kall s tím, že se o sebe nejlépe postará sama. Father Odran chtěl cestou očistit duši nějakého dělnika, ale přemluvili ho, ať to nedělá, a tak už beze ztrát dorazili k herně Černého oka. Tam zrovna zavírali (už se skoro začalo rozednívat), ale jeden z Brogarových lidí se jim rozhodl pomoci. Ještě předtím, než za 500 zlatých od Taiwela slíbili, že dostanou z města Edrica Halverna (který ve všem vidí spikutí) a Father Odrana, opustil je kleptoman Perrin Tumblefoot s tím, že si sežene kapitál a bude zase obchodničit. Taiwel pak počkal (s posledními třemi zachráněnými) v herně, zatímco Corvo dovedl ritualistu Syralise Morka, politika Embrewa Kolta, diplomata Lathiena Sorela a kameníka Marka Veye ke svému kontaktu v jedné nenápadné uličce a ten slíbil, že každému z nich pomůže dle jeho potřeb.

Poté Corvo vyzvedl Taiwela, pyromana mapacha Tirka Blackstripa, tesaře hobita Doriuse Underleafa a básníka elfa Qiriela Anoratha a – kryti kouzlem – se vrátili přes střechu se domů. Ještě předtím, než si šli lehnout, mohli konstatovat, že mají už dva díly mapy k Auru.

Předchozí – Rozsudek nad Sharali

Následující – Hřbitovní serenáda s ghúly