OBŘÍ POKLAT

Po návratu z vílí divočiny informovala Nejvyšší v Blutshlamu hrdiny, že vesnice byla napadena třemi zmatenými obry. Ona sama byla zraněna a tři obyvatelé zabiti, ale jednoho obra se podařilo zabít a dva zahnat. Právě rozsekat a spálit mrtvolu obra, ležící zhruba půl míle severně od vesnice, vyrazil Nama Cimaa. Zeptal se hrdinů, jestli nechtějí jít s ním a Taiwel, Maliwor, Jerok a Mordai se opravdu přidali.

U mrtvoly pak společně objevili velký batoh a v něm několik nepoužitelných věcí. Dvě ale byly přeci jen zajímavé – 3 dračí šupiny a mapa s nápisem Poklat.

Jednu šupinu si vzal Taiwel, dvě si vzal Nama. Ohledně mapy prohlásil, že půjde o „obří blábol“ a nehodlal se tím zabývat. Postavy ale ano. Nama jim pomohl s orientací na mapě (identifikoval šest modrých teček jako jezera nad vesnicí, modrou čáru jako řeku Livatu) a čtveřice vyrazila hledat obří „poklat“.

Podle mapy došli bezpečně k pramenům řeky a nalezli tři uschlé stromy. Za nimi pak pěšinu, po níž se přesně v souladu s mapou vydali po úbočí hory až k zarostlému vstupu do údolí. Tam pak Maliwor požádal keře, aby se rozestoupili, což učinili. Nicméně při průchodu mezi nimi na družinu zaútočily nebezpečné šlahouny oživlé révy, se kterou hrdinové svedli úspěšný souboj.

Při odpočinku na kamenném návrší v údolí objevil Taiwel nápis: KOSTI ZA ZÁDY, POKLAT PŘED VÁMI. Dle mapy rekové šlapali dál na sever až k místu, kde v trávě ležela zarostlá kostra obra. Jeho ruka ukazovala na severovýchod, což opět odpovídalo nákresu na mapě. Čtveřice pokračovala tím směrem, aniž by viděla nějaký cíl. Náhle však se před nimi objevila jeskyně – zhruba 100 sáhů od nich – která jakoby do té doby byla skrytá kouzlem.

Došli k jeskyni, kterou představovala krátká vysoká a široká chodba rozšiřující se ve větší prostor. Ten byl ještě lehce osvětlen slunečními paprsky z venku. V nich bylo vidět, že na stěnách jsou jakési primitivní malby, na zemi leží dvě kostry humanoidů a na stropě se nachází několik krápníků.

Čtveřice se vydala prozkoumat kostry, u kterých nalezla rezavý nůž bez rukojeti a rezavé lehké válečné kladivo bez topůrka. To už se ale na ně spustilo několik krápníků, které nebyly krápníky, ale hladovějícím monstrem střední velikosti.

Po namáhavém boji se podařilo přemoci všechna monstra v místnosti a hrdinové mohli pokračovat dál. Z místnosti vedly dvě chodby, oni se rozhodli jít tou vlevo, která je přivedla do další – tentokrát již velmi temné – místnosti. V ní se nacházely další krápníky, tentokrát mnohem větší, které vyrůstaly ze země. U severní stěny místnosti pak bylo jezírko s křišťálově čistou vodou, ve které se na dvě povalovaly lesklé (a patrně drahé) kameny různých barev. Hrdinové se opatrně proplétali mezi krápníky – na některé zkusmo zaútočili – až k jezírku. Zdálo se, že tentokrát jde opravdu o skalní útvary, a tak Taiwel s Mordaiem odložili zbraně a zbroj (Taiwel i tentokrát nesl na zádech svou měděnou vázu) a začali se potápět a lovit blyštivé kameny, dokud je nedostali ven všechny.

Ani si nevšimli, že mezitím dva z velkých krápníků ožili a zaútočili na Maliwora a Jeroka. Každý krápník měl jedno oko, velkou tlamu a vystřeloval šest chapadel, kterými dokázal svou kořist uchvátit a přitáhnout až k tlamě plné zubů. Jeden z útoků málem zabil Maliwora. Když se Taiwel a Mordai konečně zapojili do boje, podařilo se obě monstra po dlouhém a namáhavém boji zabít.

Čtveřice hrdinů nutně potřebovala odpočinek. Vrátili se proto do první místnosti, kde se několik hodin dávali do pořádku. Pak se rozhodli zkusit cestu vpravo, která měla po několika sázích odbočku vlevo, jíž se vydali. Zavedla je do místnosti rozdělené třísáhovou průrvou, přes níž vedl dřevěný provazový most. Na jejich straně se v místnosti nacházely další tři stalagmity. Postavy zkoušely, zda jde opět o monstra, a jeden z krápníků opravdu ožil a zaútočil na ně. Při boji opět málem zemřel Maliwor, ale nakonec se příšeru podařilo zdolat. Následně postavy postupně přecházely most. Ten nebyl v příliš dobrém stavu, prkna byla shnilá a občas některé prasklo. To se málem stalo osudným opět Maliworovi, i když i Mordai měl s přecházením problém. Na druhé straně hrdinové vyšli chodbou, přičemž samozřejmě zaznamenali i zde nástěnné malby.

Chodba z místnosti byla zakončená magickými (jak zjistil Mordai) kamennými dveřmi, na kterých bylo zařízení obsahující pět otočných kamenných kroužků. Každý kroužek měl na sobě všechna písmena abecedy, díky čemuž bylo možné sestavit jakékoliv slovo obsahující pět písmen. Pod zařízením bylo tlačítko. Postavy usoudily, že musí zadat správné heslo a stisknout tlačítko, aby se dveře otevřely. Dva namátkové pokusy nebyly úspěšné.

Bylo na čase vrátit se zpět a prohledat doposud neprobádané místnosti. Možná se v nich mohla ukrývat nápověda ke správnému heslu. Po opět komplikovaném (hlavně pro Maliwora) přechodu mostu se hrdinové dostali přes místnost s jezírkem do další části jeskyně, kde se na vyvýšeném místě nacházela velmi nepovedená socha obra sestavená z kamenů. V mezeře mezi nimi objevil Maliwor kožený svitek s textem:

Klíč k otevření dveří na stěnách kolem leží,

Hledej pozorně, čti mezi řádky,

Ať s prázdnou nemusíš jít zpátky.

Každá místnost, jak to bývá,

Část klíče pak v sobě skrývá.

To už bylo všem jasné, že slovo otvírající kamenné dveře je ukryté v nástěnných malbách. Během chvíle se pak podařilo klíčové slovo odhalit. Šlo o slovo: JÍDLO.

Při odchodu z místnosti se z úkrytu u stěny vyřítilo velké monstrum podobné housence s chapadly. Těmi zaútočilo na Maliwora, zatímco útok tlamou zamířilo na Mordaie. Útok chapadly měl paralyzující účinky, takže Maliwor klesl k zemi. Ostatní začali s monstrem bojovat, když tu se z dalšího úkrytu vynořila další obří housenka a zaútočila na Jeroka.

Hrdinům se podařilo úspěšně útoky odrazit a obě monstra zabít. Cestou ke kamenným dveřím ještě prohledali poslední místnost, ve které bylo hnízdiště netopýrů – nyní téměř prázdné, protože byla noc.

Následovala opět komplikovaná cesta přes stále více děravý most, zadání hesla u dveří a jejich úspěšné otevření. Konečně vešli do místnosti, kde se měl nacházet poklad – nebo spíše „poklat“, pro který přišli.

Uprostřed místnosti ležela kostra obra. Podél zdí se nacházely různé předměty jako rozlámané kolo od vozu, rozbité dřevěné dveře, starý rezavý kotel, velká brašna se solí a jiná se shnilou a uschlou cibulí, velký starý buben, nějaké zvířecí lebky, velká děravá rybářská síť a truhla. V truhle bylo oblečení pro obra a mezi ním Taiwel objevil velký flakónek a zlatý náhrdelník.

Ačkoliv byli hrdinové z nálezu trochu zklamaní, rozhodl se Taiwel, že některé předměty – včetně kotle a bubnu – vezmou do Blutschlamu. Začali je tedy stěhovat přes most, kde měl opět Maliwor nehodu (v bezvědomí zůstal viset na révových výhoncích, které vyvolal, když padal z mostu do trhliny; zachránil ho Jerok, který pomocí pavoučího šplhu seslaného Mordaiem pro něj slezl). Taiwel proto vymyslel způsob, jak všechny předměty a bezvládného druida svázat dohromady a donést do Blutschlamu.

To se opravdu podařilo. V Blutschlamu Taiwel rozdělil „poklat“ – bard Ironkiss dostal obří buben, rezavý kotel, sůl a jednu zachovalou cibuli dostala vesnice. Mordai si nechal rybářskou síť. Obyvatele v čele s Namou výsledek honby za „poklatem“ velmi pobavil, stejně jako vyprávění o ní, které bylo hlavním programem u večerního ohně.