AUDIENCE U KRÁLE OBRŮ

Po návratu z cesty za obřím „poklatem“ se Maliwor rozhodl, že se do jeskyně vrátí, aby se rozhodl, zda se hodí pro vybudování druidí základny. Na cestě ho doprovodil Taiwel.

Oba v pořádku dorazili před jeskyni. Když se chystali vstoupit dovnitř, objevila se za nimi trojice kopcových obrů. Jeden z nich na ně ukázal a řekl: „Vy s námi jít k náš král!“ Taiwel s obrem začal vyjednávat. Vytáhl srolovanou mapu, která jeho družinu před nedávnem k této jeskyni zavedla, a podal ji obrovi.

„Říká ti něco tato mapa?“ zeptal se.

Obr si listinu přiložil k uchu a po chvíli mu ji vrátil.

„Neříká,“ odpověděl.

Taiwel mapu rozvinul a opět ji obrovi podal.

„A co teď?“ zeptat se znovu.

Obr si mapu opět přiložil k uchu a když ji vrátil, řekl: „Neříká.“

Taiwel pochopil, že s tímto obrem nic nedomluví, a tak se s Maliworem vydali spolu s obry za jejich králem. Kráčeli něco přes hodinu horskými stezkami, až dorazili do vesnice plné nepříliš pevných staveb podivných konstrukcí. Jeden z domů byl v podstatě jen velké dveře s prapodivnou střechou, jiný dům tvořily kmeny opřené o skálu. Nacházelo se zde několik obrů, obryň, kteří měli líté vlky jako své mazlíčky. Ve středu vesnice se nacházel kamenný trůn jejich krále. Taiwel a Maliwor k němu byli dovedeni.

„Jsem Tulluu Cimaa, nejvíc krásný, chytrý a silný obr.“ představil se král.

Započalo jednání. Taiwell se zeptal, zda obři znají Blutschlam (přikreslil jim ho na mapu k „poklatu“). Tullu řekl, že je to vesnice „krváků“, se kterými kdysi bojovali, ale nyní se ji vyhýbají. Řekl také, že před „mnoha a mnoha večeřemi“ jednoho „krváka“ zajali. Ale on jim udělal „au au“, „měnil vzduch na bolest“ a utekl, přičemž s sebou odvedl i několik obrů, kteří „byli jako cvičená krysa“ a poslouchali ho.

Tulluu chtěl vědět, kde je poklad a zda hrdinové nemají nějaké cennosti s sebou. Taiwel ho zkusil ošálit. Řekl mu, že se k pokladu s přítelem nedostal a že tam asi stále bude. A že Maliwor při jeho hledání dokonce několikrát umřel. To krále zaujalo a jal se do druida šťouchat klackem. Za to ho Maliwor na chvíli znehybnil kouzlem. Diskuze přilákala další obry, kteří rozmluvu poslouchali a pozorovali.

Tulluu došel k závěru, že chce Maliwora sníst. U Taiwella si nebyl jistý, protože je „fuj fuj – tiefling“. Taiwell se zeptal:

„Proč radši nejíte zvěřinu?“

„Ty chvíli počkat, my uvařit tvůj přítel a ty ochutnat. Ty pak pochopit.“ odpověděl král.

Nakonec se ale obři domluvili, že uvaří a snědí oba. Proto jim král řekl:

„Vy nikam nejít. My poradit, jak vás uvařit. Vy tady čekat.“

Následně obři poodešli stranou a začali vymýšlet, jak své hosty uvařit. Hrdinové se rychle domluvili. Maliwor se proměnil v lítého vlka, Taiwell mu skočil na hřbet a vyrazili cestou do Blutschlamu. Obři, kteří se právě rozhodli pro recept s šípkovou omáčkou, se za nimi pustili. Vyslali především ochočené vlky, kteří se brzy dostali uprchlíkům na stopu.

Kvůli vlkům, kteří se dostali i před ně, museli Taiwell s Maliworem hledat náhradní řešení. Využili vchodu do jeskyně ukrytého za křovím a schovali se uvnitř. Chvíli počkali, a pak začali jeskyni prozkoumávat.

Ukázalo se, že je podobného typu jako ta, ve které obři skryli svůj „poklat“. Hrdinové zjistili, že jsou v komplexu čtyř jeskyní. Jakmile v té první na stropě spatřili krápníky, bylo jim jasné, že jde o stejná monstra, se kterými již bojovali. Maliwor o boj stál, a tak jedno monstrum vyprovokoval k útoku a nakonec ho zabil.

Dvojice pokračovala po přírodních schodech na východ do místnosti, kde kromě krápníků rostoucích z podlahy bylo jezírko s průzračnou vodou a v něm několik drahých kamenů. Taiwell je vylovil a aniž by testovali, který krápník je monstrum a který skalní útvar, pokračovali oba bojovníci na jih do další místnosti s jezírkem a drahými kameny. Než je stačili vylovit, zaútočila na ně děsivá bestie – masa ze zabitých těl plná očí a tlam. Tlamy vydávaly různé zvuky – od slov, až po nesouvislé výkřiky. Každá tlama měla hlas oběti, které patřila, než byla monstrem zabita a začleněna do jeho těla.

Zrůda se valila jeskyni na hrdiny, kteří s ní okamžitě začali bojovat. Kromě svých útoků dokázala plivat světelné záblesky, které na chvíli oslepily Maliwora. Přesto se nakonec podařilo hrdinům odporného tvora zabít.

Po vylovení drahých kamenů se Taiwell s Maliworem zastavili v poslední místnosti, která sousedila s tou první. V ní Maliwor opět vyprovokoval souboj – tentokrát s omnoho nebezpečnějším monstrem v podobě stalagmitu, se kterým už v nedávné minulosti měli tu čest a které je opravdu nebezpečné i proto, že vystřeluje šlahouny, jimiž svou oběť omotá a přitáhne k tlamě plné zubů. Přesně to se stalo Maliworovi, ale přesnou střelbou z muškety ho Taiwell osvobodil a společně pak střelbou z dálky příšeru zabili.

Když zkontrolovali, že se před východem z jeskyně nenachází žádný vlk ani obr, pokračovali v cestě do Blutschlamu, kam v pořádku dorazili.